Valašské muzeum v přírodě

Lidová architektura a folklór je nedílnou součástí kulturního dědictví každé země a každé specifické oblasti. Valašské muzeum v přírodě vzniklo již ve 20. letech minulého století a v současné době patří mezi nejrozsáhlejší a nejnavštěvovanější skanzeny u nás. Nachází se v Rožnově pod Radhoštěm (cca 25 km od slovenských hranic). Muzeum je rozděleno na 3 okruhy – Dřevěné městečko, Mlýnskou dolinu a Valašskou dědinu. Na kopci nad Valašskou dědinou (vně areálu) se nachází zajímavá Jurkovičova rozhledna. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že na celý skanzen je potřeba si rezervovat celý den, odpoledne rozhodně nestačí.

Dřevěné městečko

Dřevěné městečko bylo otevřeno již v roce 1925 a je nejstarším areálem Valašského muzea v přírodě. Návštěvníkům přibližuje způsob života v malém městě v období od poloviny 19. století až do první čtvrtiny 20. století. Přes léto zde probíhají folklorní slavnosti a ukázky obyčejů, tradičních řemesel a dovedností našich předků. Prohlídka je možná i bez průvodce a zabere zhruba 45-60 minut (bez jídla).

Prohlídku interiérů jsme začali ve fojtství z Velkých Karlovic. Jedná se o kopii stavení fojta (rychtáře) z roku 1793, originál stále stojí na svém místě. Dále jsme navštívili Billův měšťanský dům z roku 1750 z rožnovského náměstí. V tomto domě nás zaujala zejména cedulka vztahující se k pronájmu pokojů lázeňským hostům. Ta poukazovala na to, jakou má pokoj výměru a kolik osob pojme, nechybělo ani označení pokoje a číslo domu a také informace, že počet osob nesmí zapsaný (čili povolený) počet překročit. Cenu pronájmu určoval obecní úřad. Inu byrokratická buzerace rozhodně není výmyslem posledních let. 🙂

Za zmínku určitě stojí i Sýpka z Prostřední Suché postavená v 18. století. Její interiér je věnován stavebním dovednostem našich předků. Vedle dobových fotografií zde najdete dobové stavební plány, tesařské a stavební nástroje, postup tesání trámů, ukázku stavby roubenky, výrobu šindele či cihel i význam čelních štítů domů. Nejvíce nás z celé výstavy samozřejmě zaujaly obětiny, které se ještě nedávno dávaly do základů nově stavěných domů. Že se jedná o krásný příklad dochovaného pohanského zvyku, asi nemusím zdůrazňovat.

V Dřevěném městečku se nachází i dvě funkční hospody a v areálu se při různých příležitostech odehrávají přes rok folklorní akce.

Mlýnská dolina

Mlýnská dolina je nejmladším ze tří areálů Valašského muzea v přírodě, otevřena byla v roce 1982. Jak název napovídá, najdete zde zejména technické stavby převážně na vodní pohon. Tyto stavby jsou dodnes funkční a je možné je během prohlídky vidět v chodu. Prohlídka Mlýnské doliny je možná pouze s průvodcem a zabere cca 60 minut.

Prohlídka začíná v budově vozovny z Ostravice z 19. století. Do muzea byla přemístěna v roce 2001 a nyní je v ní umístěna výstava vozů z Valašska. Prohlídka pokračuje v hamru z Ostravice z první poloviny 19. století, resp. v jeho rekonstrukci. Hamr disponuje třemi vodními koly, které pohání hamerní kladivo, dmychadlo a brus. O kousek dál si návštěvníci mohou vyzkoušet lisování oleje za studena, a to v lisovně z Brumova ze 17. století. Z výkladu jsme se mj. dozvěděli, že na výrobu cca 3/4 litru lněného oleje je třeba mít 3 kila semen. Lisování oleje bylo velmi namáhavé a muselo na něm spolupracovat více lidí. Dalším strojem poháněným vodním kolem je pila z  Velkých Karlovic. I tu zde uvidíte v chodu. Na vodní pohon funguje i mlýn, rovněž z Velkých Karlovic. Ten pochází z poloviny 18. století. Zajímavostí je třídění semleté mouky podle hrubosti a obalů semen již během mletí za pomoci sít. Jedním z nejnovějších objektů v Mlýnské dolině je rekonstrukce obytného domu z Trojanovic, který na svém místě stál ještě v 80. letech 20. století. Na svém místě ale dodnes stojí předloha místní  kovárny z Horní Lidče.

Valašská dědina

Valašská dědina byla veřejnosti zpřístupněna v roce 1972. Stavení jsou zasazena do členité krajiny, která připomíná beskydské vsi. V okolí domů, hospodářských a jiných staveb to žije. Nechybí zde políčka, zahrádky, úly ani stádo ovcí a další zvířata. Interiéry zachycují způsob bydlení v polovině 19. století. Během roku se zde konají různé programy, které návštěvníkům přibližují staré způsoby hospodaření. Areál Valašské dědiny je opravdu rozsáhlý, o čemž něco vypovídá možnost sem vejít nejpozději hodinu a půl před zavíračkou, na prohlídku beze spěchu však člověk potřebuje nejméně o hodinu více. Prohlídka je možná bez průvodce.

Jako první jsem viděli pajtu (horský přístřešek) a kolibu z Černé hory. Prošli jsme kolem chalupy bezzemka z Leskovce a pokračovali k chalupě ze Študlova. K ní patří přilehlá malá dílna na zpracování dřeva, chlévy a kůlna. Nedaleko stojí chalupa z Lužné – roubené obytné stavení postavené již před rokem 1781, které má podsklepenou část jizby. Sklep má samostatný vchod z čela chalupy. O kousek dál se nachází komora ze Seninky, která sloužila ke skladování ovoce a pochází z roku 1882. Nějaký čas jsme strávili u stániska a domu z Karolinky – Rákošového z poloviny 19. století. Vedle obytného stavení se zde nachází ovčírny a chlév. Přenosné dřevěné ohradě pro ovce se říká košár a ovce tu chovají i dnes. Od chalupy se nabízí pěkný pohled na část Valašské dědiny s kopci v pozadí.

Areál jsme na chvíli opustili horním vchodem a šli se podívat na novou Jurkovičovu rozhlednu (o té něco ke konci článku). Po návratu jsme zamířili do školy, resp. do rekonstrukce přízemní roubené školy z Velkých Karlovic – Miloňova. Jedná se o jednotřídku s kabinetem s výbavou odpovídající poslední třetině 19. století. Pokračovali jsme ke Šturalově pasekářské usedlosti založené před rokem 1761 pod Velkým Javorníkem. Okolo stavení se nachází stodola, ovčírna a sklep. O něco dál stojí stará usedlost z Prlova, která pochází nejspíše z roku 1754, kdy byla zapsána do katastru. Vybavení však vyobrazuje životní situaci po 1. světové válce, konkrétně pak období šestinedělí po narození dalšího člena domácnosti. Za povšimnutí zde stály i informace o bylinkách.

Na Valašské dědině se toho nachází ještě hodně, nás už však začal tlačit čas, takže jsme si zbývající stavení prošli jen velice zběžně. Za zmínku stojí např. dům s podsíňkem a sklepem z Velkých Karlovic – Jezerného č. p. 37 a chalupy z Nového Hrozenkova. Upravené zahrádky, políčka před domy a další „drobnosti“ navozují neodbytný pocit, že se návštěvník nachází na staré vesnici, nikoli v muzeu.

Jurkovičova rozhledna

Na Karlově kopci v Rožnově pod Radhoštěm byla roku 2012 otevřena nově postavená Jurkovičova rozhledna, na níž se dá z Valašské dědiny odběhnout. Slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče asi netřeba představovat. Nejznámějšími stavbami, které od něj pochází, jsou beze sporu ty na Pustevnách, dále pak třeba Jiráskova chata na Náchodsku či Bartoňova útulna v Pekle u Nového Města nad Metují. Nápad s výstavbou přišel již v 60. letech minulého století od tehdejšího ředitele VMP, avšak k samotné realizaci došlo teprve v letech 2010-2011, tedy po více než 110 letech od vzniku náčrtů.


Zdroje informací a stránky Valašského muzea v přírodě: vmp.cz

 

Author: Veleslava

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *