Jméno Erika Gärdeforse vám bude zajisté známo, ať už díky rozhovoru, který jsme s ním nedávno dělali, nebo už z dřívějška díky jeho hlavnímu projektu Grift. K trochu odlišnému hudebnímu projevu se minulý rok uchýlil společně s Eleou (ambientní projekt Noeta), s níž pod křídly nového uskupení nazvaného Undantagsfolk vypustili do světa dvouskladbové EP.

Pokud bych měl Den Ondes Fingrar k něčemu přirovnat, bylo by to dva roky staré EP Vilsna andars boning, které Erik vydal pod Grift. I v tomto případě se jedná o velmi minimalistický folk se silně melancholickou atmosférou, který však v obou aspektech zachází ještě dále. Nástrojově je projev Undantagsfolk omezen na pouhé dva, akustickou kytaru a harmonium, a narozdíl od Vilsna andars boning zde nedochází ani k využití různých perkusí. Díky tomu, a výrazně pak i díky intimnímu až jako myšlenky tiše v hlavě znějícímu zvuku harmonia, působí celá nahrávka neuvěřitelně komorně. Je to pak tato komornost společně s éterickým hlasem Elei, prostupujícím jako jediným celou nahrávkou, která zintenzivňuje dojem melancholie.

Je zajímavé, že melodie na Den Ondes Fingrar nejsou nikterak objevné, přesto působí čerstvě a zajímavě. Z obou skladeb je cítit, že za nimi stojí silná a upřímná inspirace (nebo Inspirace, abych dal zavděk svému romantickému já) a švédská dvojice nevaří z vody. Tou jsou v tomhle případě především nadpřirozené příběhy venkovského Švédska a minimálně E. Gärdefors k nim má, s přihlédnutím k tomu, že žije jednoduše ve švédské divočině, rozhodně blízko. Otisk téhle inspirace v hudbě je tak silný a díky němu nahrávka svou atmosférou dokáže vtáhnout a pohltit a vytvořit unikátní zážitek. A tím tohle EP rozhodně je. Troufnu si říci, že dark folkových a neofolkových uskupení znám docela slušné množství, ale žádné se s Undantagsfolk nedá srovnat. Nemyslím nutně po kvalitativní stránce, přeci jen se najdou folkové kapely, které si užívám víc, ale celkovým vyzněním a náladou. Zatímco Empyrium, hlavně pak na Weiland, jsou nonšalantní a vznešení s občasnou příměsí blackové ponurosti, In Gowan Ring jsou britsky folk horroroví, tak Undantagsfolk jsou hrou protikladů – současně se zde projevuje nezkrášlená venkovská jednoduchost a primitivnost, ale ta je na druhou stranou vyvažována nadpřirozeným, tíživě lehkým vokálem Elei. Jednoduše by se dalo říct, že tihle Švédi jsou prostě švédští a na té hudbě je to cítit.

Závěrem řeknu jen, že ty dvě skladby jsou hrozně málo a dlouhohrající album je v tomhle případě nutností. Potenciál Undantagsfolk se totiž jinak nemůže projevit naplno.

Hodnocení: 8/10 (hodnoceno na základě digitální verze na bandcampu)

Napsal: Mythago

English overview

Undantagsfolk is swedish project founded by Erik Gärdefors of Grift and Elea of Noeta which released their debut EP Den Ondes Fingrar last year. The album is unique in its atmosphere which is rather primitive and intimate – nylon guitar, harmonium and female vocal brings arcane tales of rural Sweden to life in best possible way. In some way you can compare it to acoustic EP Vilsna andars boning by Grift. There’s a similar melancholic feeling to it but it is brought to another level thanks to etheric vocal of Elea. However to show their full potential they need to release a full-length.