Jak už jsme poslední dobou vícekrát poukazovali, folkový žánr, tematicky se točící kolem starých kultur, se transformoval a ustoupil do oblasti ambientu a elektronického minimalismu. Má to sice za následek všeobecně častější vydávání nového materiálu (tuhle nordic viking hudbu zvládne dělat kdejaký jouda na kompu po večerech), jenže nový materiál je zpravidla omezen hlavně na singly, nebo maximálně EP, které lze pumpovat do chřtánů hladových fanoušků častěji a sklízet tak lajky a pozitivní energii takřka každý den. Plnohodnotných desek je v žánru „pagan folk“ i nadále jen omezené množství. Využijme tedy dnes příležitosti a pojďme se krátce podívat na Daemones – relativně nové album polského projektu VAGET, které vyšlo letos v říjnu.
Abychom měli představu, do čeho se pouštíme, uveďme vlastnoruční medailónek z oficiálních stránek projektu, kde autor popisuje, co to VAGET je a co můžeme očekávat: „VAGET je hudební projekt inspirovaný pohanskou kulturou Slovanů a vikingů. Čerpá inspiraci z lidové hudby, pohybuje se na hypnotických zvukových prostorech s prvky elektroniky, inspiruje se stylem života, atmosférou a rituály středověkých a pravěkých kmenů severní a střední Evropy.“ Prostě taková klasika onoho folk-ambient-dark žánru (pořád nemůžu těm dnešním konstruktům přijít na jméno). Autor se inspiruje lidovou hudbou a kulturou předkřesťanských slovanských a germánských kmenů a tvoří hudbu, ve které se ji snaží zprostředkovat. Zhodnoťme tedy, nakolik se mu to daří.
Deska Daemones je, jak už název napovídá, inspirována nižšími slovanskými démony a bytostmi. Vyjma titulní závěrečné skladby je také každá stopa pojmenována podle jednoho z těchto nižších démonů. Na celé desce slyšíme poměrně jasně a důsledně poskládanou hudbu. Album rozhodně nehřeší nějakým „každý pes jiná ves“, všechny skladby jsou napsány soustavně a v základu používají stejné nástroje a strukturní postupy. Hudba je spíše uklidňující a ambientní plochy převládají po celou hrací dobu. Nejvýraznějšími nástroji na desce jsou harfy a bubny (Przebudzenie Południcy, Nocna Mara), ojediněle uslyšíme i dudy (Strzyga) nebo cimbál (Śladami Leszego). Všechny nástroje jsou ale reprodukovány digitálně a z poslechu většinou nelze určit, jestli autor zamýšlel nějaký konkrétní slovanský nástroj, nebo prostě použil to, co ho napadlo. A jelikož autor řešil nástrojové obsazení na desce digitálně, je to poznat samozřejmě i v melodických postupech. Žádná z melodií, které na Daemones jsou, nemá s avizovanou slovanskou kulturou nic společného (skutečné nástroje vás zatím často samy navedou, co přibližně na ně hrát – ne vždy, ale často). Autor se možná slovanskou kulturou, jak sám říká, skutečně inspiroval, nicméně šlo čistě o inspiraci z jeho vlastní hlavy. Albem nás provázejí i digitálně reprodukované dámské hlasy, ale ty jsou opět postiženy stejným problémem – se zpěvem v polské nebo východoslovanské lidové písni nemají společného lautr nic (kromě toho, že jsou to sbory a na východě je tradiční formou zpěvu vícehlas – a to samo o sobě samozřejmě nestačí).
Strukturně se skladby nikam příliš nerozvíjejí a deska je v tomto ohledu nepochybně velmi „elektronická“ (ve smyslu struktury) a ambientní. Samo o sobě by to nebyl vůbec žádný problém, jenže když se deska točí kolem mytických bytostí, které bývají natolik rozmanité, nakolik je rozmanitá příroda, kde se vyskytují, tak minimalismus a stejné vyznění skladeb není příliš na místě. Z jednotlivých stop nelze vůbec poznat, o kterém démonu by v nich mohla jít jako řeč. Z úvodní Przebudzenie Południcy je cítit spíš jakýsi neurčitý chlad, jako by šlo o démona zimy, a ne o něco, co je spojeno s denní dobou, kdy na moment mizí hranice mezi tímto a oním světem. Dále např. Licho je jednooká zrůdička z bizarní východoslovanské pohádky, veskrze odporná na pohled, zákeřná a zlá. Stejnojmenná skladba však vyznívá spíše jaksi neurčitě naivně a mysticky, jako bychom se dívali na dokument z podivuhodného života kuněk žlutobřichých. Trochu hororu do toho, ne? Všechny bytosti, ztvárněné v Daemones, jsou bytostmi zlými, negativními (tak, jako většina ve slovanských představách). Ze skladeb to ale poznat jde jen těžko a zadanému tématu vyznění písní příliš neodpovídá. Takže plus bod za to, že deska není roztěkaná hromada nesourodých zvuků a mínus bod za to, že se to mlátí se zadaným cílem a tématem. Celkem vzato je ale nevýraznost jednotlivých skladeb zároveň kladným i záporným bodem. Záleží na vás, jak se k tomu postavíte.
Daemones by se dalo shrnout tak, že jde o ambient s prvky folku a lehké elektroniky, který má na sobě přilepenou značku „SLOVANSKÝ“. Moje otázka by však v tomto případě zněla: „Ale proč?“. Proč musíme ty Slovany pořád rvát všude možně? Když se chcete inspirovat slovanskou kulturou a lidovou hudbou, tak to klidně udělejte, ale výsledek by podle toho taky měl aspoň trochu vypadat. Tady máme zatím případ, kdy jednoduše prohlašujeme, že tu inspiraci čerpáme, ale ve skutečnosti si hned jdeme hrát co nás napadne a tvořit něco z vlastní fantazie. Na to ti Slovani nejsou potřeba. Lidové hudby slovanských kultur mají vlastní zákonitosti a konkrétní podoby. Nefunguje to tak, že prostě „rád čtu Jiráska“ – a tak nahraju album inspirované hrdinskou českou minulostí a lidovou hudbou Čech a Moravy, aniž bych si něco o předmětu reálně nastudoval a do samotné hudby pak vložil prvky reálné lidové hudby a reálné kultury. No, abych to zkrátil – buď dělejte Slovany (ale dělejte je doopravdy, slyš např. Moon Far Away), nebo dělejte vlastní fantazii. Nikdo se na vás zlobit nebude, když řeknete, že je to čistě vaše tvorba a vycházíte z vlastní představivosti. Nějaký neurčitý fantasy háv by Daemones určitě slušel víc.
Prozatím by se mohlo zdát, že všechno na Daemones je špatně a že jde o další nordic-viking-epic-slavicwardrums hloupost. To ale v žádném případě není pravda. Myslím, že v oblasti ambientně laděných folkových projektů je Daemones kvalitní deska se značným potenciálem. Je minimalistická, nepříliš náročná a řekl bych, že se výborně hodí do pozadí k nějaké výtvarné činnosti. Zároveň nebude rozptylovat přílišnou vlezlostí a snahou znít tvrďácky. Když navíc odhlédneme od všech těch slovanských běsů (kteří na desce vůbec nejsou) a budeme tu hudbu brát čistě jako fantasy projekt, pak i užití reprodukovaných nástrojů v jednotlivých skladbách bude dostačující. Proto jsem psal, že bez té nálepky „slovanský“ by na tom byla mnohem lépe. Dobré? Ano. Slovanské? V žádném případě. Jinak si ale myslím, že Daemones stojí za pozornost a do budoucna by mohlo být zajímavé další tvorbu projektu VAGET sledovat.
Napsal: Jan
English overview
On their new album, Polish folk-ambient project VAGET is trying to present the world of Slavic lesser demons and mythical beings. Overall, the music itself can be considered relatively strong with adequate usage of various folk instruments (albeit produced digitally) and consistent structure and sound. However, if we are to consider the main theme of the album and topics of individual songs (Slavic lesser demons), we’ll find a few points to criticise. Music (mainly melodies and sometimes overall „feeling“ – as stupid as that word sounds) does not correspond with any east or west Slavic folk music or culture at all. At many points on the album it’s practically impossible to tell which demon is being described right now. It would seem that the author simply wrote music that they wanted and then mechanically put the „Slavic“ label on the final product. I think that it would be far better for Daemones to be presented as „fantasy“ and not as „Slavic“, as the latter is simply not true. We do not need Slavs to be everywhere, after all. In conclusion: is the music of high quality? Considering the sorry state of today’s pagan-folk music scene, I’d say yes. Is the music „Slavic“? Not at all. However, I still think that Daemones is relatively strong folk-ambient album and would recommend it to anyone searching for something to listen to while painting, drawing or doing some other artistic activity.
