Garmarna – Förbundet (2020)

Jak upravovat folklor do moderního hávu? Jak lidovou píseň přepracovat, jak ji ohnout, co můžeme změnit a co je pro ni naopak důležité? Otázka nad jiné složitá a zajímavá. Myslím, že mnoho interpretů z celého světa tento problém bez zájmu obchází a prostě hraje to, co jim přijde do hlavy. Vznikají pak často nejrůznější paskvily se štítkem pagan-nordic-folk-warrior music, při kterých si sice můžete na kšiltovku přilepit plastové paroží a připadat si s picím rohem heinekenu jako tradiční Viking na fjordu, ale s reálnou kulturou severu to většinou nemá společného zhola nic. A kdyby se mě někdo zeptal, kdo teda podle mého hraje tu správnou a adekvátní folkovou hudbu, která je atraktivní, procítěná, zajímavá a zachovává autenticitu původní lidové kultury, z níž vychází, uvedl bych možná různá jména, ale Garmarna by velmi pravděpodobně byla mezi nimi.

Švédská Garmarna, založená roku 1990, představuje dnes jedno z nevýraznějších jmen skandinávské folkové hudby vůbec a je jedním z průkopníků v oblasti přepracovávání lidové hudby do moderní podoby (samozřejmě, před nimi byli i různí další). Garmarna aktivně tvoří a funguje už několik desetiletí a za tuto dobu si prošla různými změnami: ve svém zvuku i v přístupu ke své tvorbě. Nicméně, ať už to byly první akustické desky, připomínající mnohdy až rekonstrukci švédské lidové písně, nebo pozdější alba, na kterých byla do hudby Garmarny zahrnuta i jemná elektronika, jde stále o tvorbu, která se striktně drží své hlavní předlohy – lidové hudby Švédska a okolí. Jejich nová deska Förbundet z listopadu minulého roku nebyla tuzemskými amatérskými médii pokryta, pokud vím, vůbec, což si myslím, že je škoda (no, i když…). Rád bych teď Garmarně věnoval prostor alespoň u nás a krátce popsal kvality jejich nového alba, o kterých si myslím, že se ve tvorbě mnoha jiných populárních interpretů dneška ztrácejí.

Jak už jsem řekl, zvuk a tvorba Garmarny si časem prošly mírnými změnami. Starší alba jsou syrovější a rustikálnější, zatímco pozdější alba mají nádech lehké elektroniky, kterou ale na první poslech často nemusíte ani zachytit. Elektronika je do folku zakomponována i na novém Förbundet a deska je ve všech ohledech důsledným pokračováním dřívější tvorby. Moderní elektro prvky jsou u Garmarny použity k podtržení hloubky skladeb, které ve výsledku vyznívají tvrději a vážněji, než bychom toho mohli docílit pomocí klasických nástrojů, které funkci „tvrzení muziky“ běžně ve švédské lidové hudbě zastávají. Jelikož se album koncepčně věnuje zhudebňování švédských lidových balad, elektronické „zatvrzení“ skladeb je nepochybně adekvátní a vytváří atmosféru tragismu a napětí. Elektronika přitom do lidových motivů agresivně nevstupuje a nesnaží se o experimenty, ani neohýbá tradici. Ideálně by to takto ve folku vycházejícím z tradice také mělo být: moderní prvek je dynamicky včleněn do hudby, aniž by bořil základy tradice, kterou se snažíme přearanžovat. Z lidových nástrojů používá Garmarna především housle a niněru, přičemž tyto nástroje často přímo diktují podobu skladeb. V jednoduchých i strukturně složitějších písních a měnících se rytmech nás budou provázet celou hrací dobu. Moderní i tradiční prvky jdou ruku v ruce a navzájem se neruší: i přes zakomponování soudobé elektroniky je deska prodchnuta švédskými melodiemi. A normálně si dávám velký pozor, než někde to slovo použiju, ale zde je to na místě: ano, na Förbundet se setkáte se švédským folklorem. Výraznými písněmi v této kategorii jsou třeba úvodní Ramunder, nebo Dagen Flyr.

 

 

Dále ohledně zpěvu: zpěv a přednes je jedním ze stěžejních prvků libovolné lidové písně. Zapomíná na to celá řada autorů, když sklouzávají ve své hudbě do prapodivného hmkání a mumlání (jakože temnej pohanskej rituál, chápeš), nebo do klasického přednesu moderních zpěvaček z rádií (ta holka má fakt krásnej hlas, chápeš). Už jsem to řekl před nějakou dobou a neuškodí to zopakovat i při této příležitosti: pokud bych měl uvést příklad autentického přednesu, který je zaklíněn v tradici, není kýčovitý a vyumělkovaný, zatímco také předává upřímnost a jednoduchost, která je pro folklor všude nezbytná, uvedl bych mezi jinými právě i Garmarnu. Zpěv na Förbundet je v porovnání s dřívějšími deskami trochu klidnější – výraznější a uřvanější to určitě bylo dřív třeba na Guds Spelemän, ale pokud si chce člověk užít švédštiny, určitě nebudete litovat. Zabarvení a emocionálnost je na místě jako vždy, přitom bez kudrlinek, bez umělých vzdychů, bez efektů, bez estrádnosti. V různých true-pagan-folk projektech také tvůrci často zapomínají na další prvky v poezii, které si mnohdy neuvědomujeme, ale pro lidovou píseň znamenají velmi mnoho. Jsou to třeba popěvky, opakování veršů na konci a na začátku strofy (odborně je to myslím epifora a anafora), jazykolamy, zvukomalebnost. Na Förbundet (i ve tvorbě Garmarny obecně) mnohé z těchto prvků uslyšíme, výrazně takto vystupují např. skladby Två Systrar nebo Lussi Lilla. Album díky tomu ve výsledku přímo dýchá lidovostí a uvěřitelnost s autenticitou jsou jedněmi z nejsilnějších vlastností celého díla.      

Na Förbundet byly zpracovány především švédské lidové balady. Obsahově se album tedy točí kolem smrti, násilí a tragédií. Seriózní vyznění hudby tento koncept doplňuje výborně, bez příkras, bez patosu. Žádné trapné ozvěny nad fjordem, ani vikinské lodě v dálce – jen švédský venkov, vztahy několika místních obyvatel, zemitost a přímočarost. Na desce se střídají svižné a pomalé písně, v samotných skladbách najdeme i složitější melodické postupy (žádné 3 tóny na píšťaličku a hotovo), postupně se zrychluje, nebo se upadá až do transu a hypnózy. Zkrátka, neustále je co objevovat a i na několikátý poslech zůstává Förbundet svěží, hutné a nabité energií.  

Förbundet je zároveň albem, které (jako i jiná tvorba Garmarny) nemusí oslovit hned zpočátku. Záleží na tom, co v hudbě hledáte. Garmarna nehraje konzumně epickou skandinávskou rohatou a sekeroidní muziku, při které si posluchač má připadat, že i jemu v těle proudí nějaká ta barbarská krev a že jede plenit Lindisfarne. Lidová tvorba taková totiž bývá jen málokdy. Hudba Garmarny vás nicméně může přenést do světa, který skutečně existoval, ve kterém, nehledě na okolní historické události, obyčejní lidé žili svůj vlastní život, který se točil kolem práce a vztahů (stejně, jako ten náš dnes). Z tohoto hlediska jde o hudbu nesmírně hodnotnou (především v dnešním světě, přehlceném kýčem a křivorukými experimenty). Je to cesta plná emocí i poznání. Pokud jste se s tvorbou Garmarny třeba ještě sami nesetkali a chtěli byste jim dát šanci, Förbundet je určitě vhodný začátek pro cestu do hlubin skandinávské lidové hudby a kultury.

Napsal: Jan

English overview:

With last year’s Förbundet, Garmarna are continuing their journey towards modern reimagination of Swedish folk music. Conciously blending folk melodies, singing and modern electronica, their music is dense, serious and self-confident. Into their music they incorporate many elements of traditional folklore, which are often dismissed by other popular folk music performers. As such, their music is valuable not only as an emotional voyage into one‘s own imagination and feelings, but also as an educational experience about history of common people and life long past. For anyone wanting to begin their journey into the depths of Scandinavian folk culture, Förbundet would be an excellent starting point.

Author: Jan

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.