Rozhovor s moravskou kapelou The Book, ktorej členovia patrili k zakladateľom známej pagan/folkmetalových Žrec. O minulosti, dávnej, ale aj nedávnej, o prítomnosti a budúcnosti kapely nám porozpráva Torham.
Z popolu Žrec k novým začiatkom…
S.: Pozdravujem za rieku Moravu! Ako prežívate leto? Je to už nejaký čas, čo sme boli v Zastávke na pivo. Čo koncerty, funguje to v Brne?
Torham: Zdravím za řeku Váh. Léto plyne líně, každý je trávíme jiným způsobem a jsme rozlítaní po všech čertech. Taky se musím přiznat, že smrt Ozzyho, díky kterému vlastně děláme, co děláme, mi docela vzala vítr z plachet. Ale to je teď jedno. Koncerty v Brně fungují stále skvěle, jen se přesunuly do úplně jiných klubů s úplně jiným osazenstvem a scénou. Pořád funguje Melodka, která se ale přestěhovala dál od centra a už to tam není tak útulné. Ze staré školy „metalových pajzlů“ přežila ještě M13 a za náhradu Brooklynu i pohrobek Black Diamondu považuju zatím stále prosperující motobar Unleaded Coffee, kde jsme s The Book měli již několik koncertů.
S.: Nie je tajomstvom, že The Book vznikol z popolu kapely Žrec. Viete mi povedať niečo bližšie ku genéze tejto plnohodnotnej kapely? Čo bolo hlavným dôvodom konca Žrecu, ktorý povedzme si na rovinu, bol v našich končinách naozaj obľúbený.
Torham: Žrec skončil z několika důvodů. Za prvé jsme dost přešlapovali na místě – neustále se měnili členové, které bylo třeba znova a znova učit již zavedené písně a najednou ti uplynul půlrok, rok a nová tvorba nikde. Navíc vývoj kapely směřoval mimo původní škatulku pagan/folk metalu, což není špatně, ale zpětně si myslím, že to vedlo k tvůrčí krizi. Za druhé, a to mluvím hlavně za sebe, mě už lezly na nervy všechny ty „hop hej“ halekačky jako Lystoczku Czerwenyj. Celý pagan/folk metalový žánr sublimoval do tohoto líbivého poskakování (možná jsme tomu pomohli, haha) a původní myšlenka opravdového pohanského vzplanutí se pro mě tehdy rozplynula (čest výjimkám). Samozřejmě jsme s hudbou chtěli pokračovat, takže jsme nahlédli do svých srdcí, vytáhli svoje nejmetalovější kořeny a vykašlali se na trápení se s houslema či flétnama. A tak byly položeny základy The Book. Některé riffy, co měly být původně pro Žrec zní v našem debutu Forgotten Art of Old. Název písně Sacrificer se dá vlastně volně přeložit jako žrec, tedy ten co vykonává obětování ohněm. Text k této skladbě je i takovou osobní vzpomínkou na tvorbu Žrecu.
S.: Už na albume Paměti od Žrec, je zjavne cítiť heavymetalové prvky, ktoré v tejto hudbe zapasovali priam ideálne. Táto nahrávka je stará 13 rokov. Zdá sa, že to vo vás bolo stále, premýšľali ste už v tomto čase o posune iným smerom?
Torham: Už tehdy jsme se nostalgicky obraceli k tomu, co jsme měli jako teenageři nejradši. Starý poctivý heavy metal, který jde podle mě s pagan metalem perfektně dohromady. Viz Skyforger. To je prostě heavík, přirozeně okořeněný baltským folklórem a tak trochu i black metalovým étosem. My jsme to zase chtěli posolit moravským folklórem a tak být aspoň trošku originální. V době alba Paměti jsme neuvažovali o zásadní změně. Chtěli jsme prostě tvrdohlavě pokračovat, ať se děje, co se děje.
Nová kniha sa otvorila…
S.: The Book je samozrejme už niekde úplne inde ako Žrec a popravde epický heavy metal dnes fičí možno len v Nemecku a Švédsku na špecifických akciách. Čo je vašou inšpiráciou pri tvorbe? Predpokladám, že to nie je vidina slávy v latexovom a koženom oblečení na štýl Roba Halforda.
Torham: Hahaha! Taková sláva mi opravdu nic neříká, i když kožené slipy s obráceným křížem často viděné u Gezola z japonských Sabbat, považuju za kult! 😀 Nevím. Ještě jsem nic takovýho na sobě nezkoušel a doufám, že se krize středního věku neprojeví zrovna takhle. 😀
Inspirace pochází tak nějak z nás samotných. Jakožto člověk introvertní povahy se prostě rád zasním, ponořím do svého světa a nedokážu zůstat jen u toho. To, co objevím, musí na povrch, ať už formou riffů, veršů nebo zkrátka něčeho, co mi pomáhá zůstat kreativní. Abych byl konkrétní, většinou se mi v hlavě honí fascinace mystikou dávných epoch prolnutá nespoutaností a divokostí přírody spolu s jakousi kobkovitou morbidně religiózní temnotou.
S.: Pred troma rokmi ste vydali debutový album Forgotten Art of Old a recenzie na českých webových stránkach boli celkom pozitívne. Čo tie zahraničné? Predsa len, na českej sa skoro všetci navzájom poznajú a tá kritika býva o čosi zhovievavejšia.
Torham: Zahraniční recenze si už moc nevybavuju. Celé mi to totiž překryl fakt, že se to tak trochu posralo. Chtěli jsme na to zahraničí poněkud víc zaútočit, hledali jsme tam i vydavatele. Rafael z Rafchild records, s kterým jsme se i osobně setkali, nám zaplatil tuším dvouměsíční propagaci. Takže naše písně zazněly v jakémsi australském rádiu a udělali jsme i několik rozhovorů pro německé webziny. K vydání ale nedošlo, po Rafaelovi se slehla zem a tím se to celé pohřbilo. Po těch třech letech, kdy už jsem vystřízlivěl a Rafaelovi snad i odpustil, jsem nabyl názoru, že jsme prostě stáli za hovno. 😀
S.: Obal albumu, ako aj textová stránka napovedajú, že máte stále blízko k mytológii, aj keď už viac symbolicky a nie tak explicitne ako v prípade Žrec. Kto u vás píše texty a zase raz otázka, kde čerpáte inšpiráciu?
Torham: Ano, k mytologii budeme mít vždycky blízko, jen je třeba podotknout, že prvotní název kapely měl být Ophion (hadí postava z řeckých mýtů) a mytologii jsme se chtěli postupně věnovat ještě více do hloubky. Jelikož se ale ve stejnou dobu kdesi ze španělských vod vynořil více death metalový Ophion, nechtěli jsme se hádat a zvolili název The Book (o kterém se mi mimochodem zdálo). To úplně neevokuje prastaré civilizace, koncept textů a kapely se tudíž postupně ubíral kamsi k inspiraci hermetismem a alchymií (např. závěrečná píseň Master of the Dawn). Baví mě i představa knihy jakožto lehce makabrózního symbolu člověka – hřbet/páteř držící stránky příběhu vlastního života a to vše svázané v lidské kůži.
Budúcnosť a kolobeh času…
S.: Čosi mi navráva, že pripravujete nový album, je to správne info, viete prezradiť niečo viac? Plánuje sa aj nejaký vydavateľ alebo to bude klasický self-release?
Torham: Ano, album je až na pár věcí vlastně připraveno. Za ty tři roky od vydání debutu nám vlítlo pár klacků pod nohy, ale vše už směřuje k nahrávání ve studiu. Můžu prozradit, že máme nového basáka, písní bude 7, některé více v duchu tradičního heavy či doom metalu. Texty naplní větší dávka okultismu a podivností spojených s fascinujícím světem starých knih. Po vydavateli se určitě porozhlédneme a necháme se překvapit, jak to dopadne tentokrát. Já jsem každopádně tohoto názoru: Pokud má člověk nějaké nápady, musí mu jejich realizace dělat radost a jestli se dostanou na povrch skrz dobrého vydavatele nebo self-release, to už je celkem jedno. Ono se to nakonec nějak zúročí.
S.: Je podľa vás v dnešnej dobe náročné zohnať vydavateľa? Nahrávok je neskutočné množstvo a zaujať svojou tvorbou je čoraz ťažšie.
Torham: Přesně. Trh je přesycen. Já sám to ani nestíhám naposlouchat. S tím sháněním vydavatele je to spíš o štěstí, o tom, jak máš dlouhý prsty, ale i o preferencích. Některý vydavatel třeba exceluje v rámci žánru a je obtížnější se k němu dostat, musíš ho fakt zaujmout a trefit se mu do noty. Pak tu jsou vydavatelé, kteří ti to vydají hned, ale v praxi to znamená, že zaplatí 200 kůsů CD vydání, a zbytek roku nebo kariéry strávíš hraním jednou měsíčně v jednom a tom stejným klubu. Pak třeba platforma Bandcamp nabízí možnost založit vydavatelství, ale musíš splnit určitý obrat a tak ti přichází nabídky od neznámých labelů, které si potřebují nahnat svoje kredity, ale ve výsledku tě nikam nedostanou. Jak jsem řekl výš, baví mě ta tvorba, nad ní mám kontrolu. Nad zbytkem už tolik ne, takže je to ve hvězdách.
S.: Koncerty už máte nejaké za sebou, na YouTube je možné vidieť váš vydarený cover od Bathory – Man of Iron. Ako ste na tom s koncertami v tomto roku?
Torham: Díky za pochvalu coveru. Letos se soustředíme na dokončení alba a hlavně s novým basákem jsme měli teprve jednu zkoušku, avšak velice povedenou. Všechno si to krásně sedá a předpokládám, že v plné síle udeříme příští rok. Máme každý ale rozjeté i jiné hudební projekty, takže se rozhodně nenudíme.
S.: Posledné riadky sú vaše. Vďaka za rozhovor a váš čas!
Torham: Díky i tobě kámo! Na brzké shledání třeba právě na tom pivu na Zastávce!
