K recenzii sa nám dostala na vyžiadanie prvotina českého dark/neofolk projektu Zbava. Jan a šéfredaktor S. s kopou argumentov a polemiky analyzujú nielen samotné krátke EP Zrod, ale aj povahu žánru, ktorý naberá na početnosti. Pozývame čitateľov na krátky exkurz do našich myšlienok a názorov, ako sa veci majú.

Jan

V tuzemsku se letos na podzim objevil nový dark-folk-nordic-slavic projekt, a tak si o něm pojďme něco říct. Jmenuje se Zbava a jeho autorem je jistý Pavel Mráz. Své první čtyřstopové EP Pavel Mráz vydal digitálně letos v říjnu pod názvem Zrod – což má symbolizovat jednak stěžejní téma EP – slovanský mýtus o stvoření (zrodu) světa – a zároveň onen název symbolizuje i „zrod projektu Zbava“ (ta hloubka!). O folku tohoto typu jsme ale na našem webu psali několikrát během nedávné doby a nebudu teď všechny teze opakovat. Představím jednotlivé momenty, o kterých se dá u EP Zrod mluvit, bodově a stručněji, argumentace byla obšírně vyjádřena mnohokrát u dřívějších článků, na které přidávám odkazy na konci. Jdeme na to.

Zvuk! Tak, jako jsme rozebírali i jinde, na Zrodu najdeme spoustu sice digitálně reprodukovaného, avšak zároveň jakoby hluboce přírodního dobrodrůža. EP trpí stejnými neduhy, jako většina podobných elektro-vikinských projektů. Vyleštěný zvuk a digitálně reprodukované nástroje (opět – pokud se mýlím, tak dobře, ale ve finále je to jedno, protože je to prohnané nějakým efektem nebo jinak upraveno a není to uvěřitelné ani trochu).

Nástroje! Z „použitých“ (nebo spíš angažovaných) nástrojů bych vypíchl bubny. Dlouho jsem přemýšlel, jak ten zvuk, který na Zrodu vydávají, popsat. Nakonec jsem se zastavil u „ten zvuk, který vydá úder prknem na plachtou přikryté uložené dřevo“. Nebo možná „zvuk plastových barelů“. Prostě cosi neurčitě plastového, pleskavého. A slyšíme jich na EP dost a dost. Zhodnoťte si sami, vážení čtenáři. Dále jsou výrazným nástrojem dudy, použité ve skladbě Perundan. Ty, které autor použil, podle mého soudu nereprodukují v žádném případě slovanský typ dud. Poslechněte si, jak zní dudy používané na Slovensku, Ukrajině, Moravě, v Rumunsku, v Bulharsku. Jde o naprosto odlišný zvuk a z důvodu odlišné konstrukce i o jiný styl hry. Dokonce i kdybychom se pokusili rekonstruovat primitivnější dudy z dob dávno minulých, o kterých víme, budou znít jinak, než v Perundan. To, co slyšíme u Zbavy, je podle mého názoru reprodukovaným keltským typem dud, nejspíše z Irska nebo Skotska. Bohužel, nestačí si prostě stáhnout sampl s názvem „bagpipes“. Na EP máme samozřejmě i původní slovanské hrdelní zpěvy z Altaje, mručení čistě slovanské tagelharpy (používá to Wardruna, takže my taky, že) a hluboký smyčcový bas blíže neurčeného nástroje, tipuju cella. Tradice z toho zkrátka přímo dýchá.

Strukturně se rovněž žádný zázrak nekoná. Skladby nekulminují, k ničemu nesměřují. Jakmile nám dojdou nápady, prostě končíme stopu. Rytmus určují výše zmíněné plastové bubny, ke kterým se přidávají nástroje dle chuti. Jednou hraje to a jindy zas tohle. Obecně vzato je Zrod velmi populárně pohanským albem a jde o další učebnicový příklad této spotřební pohanské hudby dneška.

A teď chci reagovat na argument, který proti mým závěrům už určitě nejeden hudebník či posluchač povolával. Zní asi takto: „Nejde přece o středověkou rekonstrukci slovanské hudby, takže proč bychom tomu měli vyčítat, že to není dostatečně historicky věrohodné? Ta hudba se slovanstvím jenom inspiruje!“ Pokud toto někdo tvrdí, tak to znamená, že „slovanství“, „slovanské pohanství“ a „slovanská kultura“ jsou pro něj nějaké smyšlené koncepty, které si nosí každý ve vlastní hlavě. Představa, že slovanství je nějaká efemérní idea, předurčení, nebo kouzelný pocit, který zažíváme, je nesmyslná a naivní. Slovanské kultury mají své konkrétní podoby a projevy. Ať ty dnešní, nebo ty někdejší. Pokud se chcete inspirovat slovanskou kulturou, musíte ji nějak ve své tvorbě zobrazit. Musíte si zjistit, co to je a jak to vypadá (zní). Pokud ale máte „slovanství“ jenom někde ve své hlavě, vyjdou z toho nesmysly, jakkoli nádherné vám mohou připadat. Nesmysly, které možná pro vás nebo pro někoho budou skýtat úchvatné prožitky, jenže objektivně bude vaše hudba nesourodou splácaninou, kde Altajský šaman se severskou tagelharpou poskakuje ve vyšívané ukrajinské košili v rytmu afrických bubnů u ohně na vrcholu Alp. Protože jestli by mi někdo namítl, že Zrod a podobné desky jsou „přece jenom inspirace“, tak bych se zeptal – no a KDE je teda ta inspirace na těch deskách slyšet? Kde? V keltských dudách? V plastových bubnech? V unylém jednotvárném rytmu? V hrdelním asijském zpěvu? Kde je to neustále proklamované slovanství?

Nerad bych, aby se na mě Pavel Mráz zlobil. Je super, že tvoří. Jeho tvorba v podobě Zbavy má zatím ale seriózní nedostatky, které, řekl bych, pramení především v mylném pochopení předmětu, který se pokouší ztvárnit. Slovanství na desce se, jako i mnohde jinde v dnešním pagan folku, nekoná a ani samo o sobě není EP Zrod žádným zázrakem. Pro autora i všechny, koho dřívější články o nordickém pagan folku minuly, teď přidávám odkazy. Rozebírali jsme tu nedávno příkladnou desku Viking Saga Part 4, kde jsme poměrně obšírně popisovali ten subžánr jako takový a jeho problémy. Také bych odkázal na moji starší kritiku desky Slava II od polských Percivalů, kde jdu extrémně do hloubky a píšu o tom, jak konkrétně vypadala slovanská lidová hudba, co je pro ni potřeba a co ne, včetně příkladů, odkazů a celé řady dalších témat. Nedávám to sem proto, že bych se potřeboval chlubit, jaký jsem chlapák, ale jednotlivé teze a výtky se v těchto případech prostě neustále prolínají a opakují. Takže než bych to pořád opakoval, prostě jenom odkážu. Pro dnešek vše, přeji pěkný den.

Napsal: Jan

S.

K recenzii na projekt Zbava nás vyzval samotný autor a ruku k dielu pridám teda aj ja, nakoľko sme s Janom a Mythagom naposledy viedli dostatočné množstvo debát o samotnej povahe žánru. K označeniu tohto žánru existuje množstvo prívlastkov a škatuliek ako napríklad: dark/ambient folk, neofolk, elektro-ambient, synth neofolk, dark folk a podobne. Za jednu z hlavných príčin súčasnej vlny dark/ambient/neofolku môžeme považovať popularitu Wardruny a seriálu Vikings, ktorý sa postaral o široký záujem verejnosti. Môžeme povedať, že práve tento fakt je východiskovým bodom následného vývinu či kvalitatívneho poklesu hudobnej produkcie ďalších interpretov. Samozrejme množstvo neofolku a ambientu nachádzame aj pred érou Wardruny, nikdy však jeho popularita nebola taká, ako je dnes (aby mal čitateľ prehľad môžeme spomenúť projekty ako Lord Wind, Słowiański mit o stworzeniu świata, Hvarna, Garmarna a mnohé iné). Spomenuté kapely/projekty aj keď sú žánrovo a tematicky príbuzné, ich výsledná produkcia je dosť odlišná. 

Dnes je situácia približne takáto: Žáner folku a neofolku sa ešte viac rozvetvili na niekoľko ďalších podkategórií, pričom hlavný rozdiel medzi nimi tkvie približne v tom, či ide o plnohodnotnú kapelu alebo jednočlenný projekt. Od tohto sa potom odvíja charakter produkcie – jednočlenný projekt je elektro/ambient neofolk s digitálnou produkciou, naopak plnohodnotné kapely stavajú prevažne na využití živých nástrojov a konečnej živej prezentácii – vizuálu a show. Jednočlenných dark-elektro-neofolk projektov je v súčasnosti ako maku a podľa krajiny pôvodu si pridávajú prívlastky v podobne etnonyma ako viking, nordic, slavic, baltic, celtic atd. 

Konečne sa teda dostávam k samotnému debutu Zbava. EP nesie názov Zrod, čo už vyššie analyzoval Jan a veľa práce mu to teda nedalo. V tejto vete nehľadajte sarkazmus, je to proste príznačné pomenovanie a ja osobne si myslím, že to nič nepokazí (aspoň tu nemáme ďalšie ragnaroky a podobne). Problém nastáva pri prvom stretnutí s projektom, ktorý na svojej fb stránke uvádza: „Zbava is a neofolk music project from the Czech Republic which reflects the original Slavic pagan culture and mythology.“ A toto je vec, ktorej sa poctivý recenzent* v úvode chytí (niekedy za hlavu). Človeku to naozaj nedá a pýta sa, kde konkrétne je tá inšpirácia kultúrou a v ktorom momente sa odráža tá slovanská, pohanská mytológia? Snažím sa pochopiť autorov zámer a vychádza mi, že ho zaujímajú mýty a formou akejsi hudobnej realizácie sa snaží navodiť hypnotickú atmosféru – tá má evokovať pravdepodobne pomyselnú časť predkresťanskej mystiky. Bohovia a námety z mytológie, kultúrna a etnická identita tu fungujú ako inšpirácia pri tvorbe, vo výslednej podobe sa dostávajú len do názvov skladieb. Toto je asi ten ideálny stav, ktorý použijeme ako alibi voči Janovej kritike. K tomu všetkému si musíme prirátať fakt, že žiadna autentická slovanská hudba z pohanských nie je zachovaná v notovom zápise, čo dáva autorom priestor pre fantáziu bez medzier. Zo skúseností však vieme, že to nie vždy musí dopadnúť dobre, predovšetkým ak sa apriórne oháňame heslom „My nemáme žiadne hranice pri tvorení hudby“. V redakcii sme sa celkom jasne zhodli, že tento postmoderný argument je častokrát len výhovorkou ako obhájiť dielo bez konceptu a logiky.

Otázkou teda je, ako je na tom prvotina z produkcie Pavla Mráza? Hneď po prvom vypočutí EPčka Zrod som sa nevedel zbaviť pocitu, že celý ten projekt som už niekde počul. Tá zdanlivá a neustála potreba niečo porovnávať v hudbe a recenziách bude prítomná vždy. Nie vždy to však vypovedá, že autor recenzovanej hudby musí niečo zámerne kopírovať. V tomto prípade by som Zbavu prirovnal k litovskému projektu Velių Namai, ktorý som niekoľkokrát videl naživo tu a tu. Naživo táto hudba u Velių Namai splnila svoj účel – mala hypnotický charakter. Vráťme sa však k českému projektu. Hudobná stránka a koncept všetkých štyroch skladieb je dosť jednoduchý – dominuje snaha rytmicky, za doprovodu (náhodného?) ľudového nástroja a ambientného podmazu vytvárať atmosféru. Podobné ako vo Velių Namai sú tu bicie/beaty a drop, špeciálne pri skladbe Podaga feat. Jozef Ščepanský. Síce som sa moc nedopátral kým je autor spolupráce, ale tipujem to na producenta alebo dj-a, nakoľko táto skladba nesie viac prvkov elektro-world music. Približne od polky skladby sa tu objavuje typická vrstva, ktorá je príznačná pre taký ten klasickejší pop music (na-na-na hej hej v pozadí). A v čom konkrétne je podobná Zbava so spomínaným litovským projektom? Predovšetkým druhou polovicou EP – značné využitie drumble v tretej skladbe a tiež záver albumu svojím ambientným pozadím, stupňovaním programovaných bicích a beat.

Ako ďalej a čo môže ponúknuť Zbava alebo všeobecne tento úzkoprofilový žáner?

Keď mám byť veľmi úprimný, tak tu nie je moc o čom písať – svedčí o tom aj môj dlhší úvod, ktorý sa vyjadruje k nehudobnej stránke veci a teoretizuje nad žánrom ako takým. Zbava prináša slovanskú tematiku len svojimi názvami skladieb a vyrieknutím frázy „Slyš mne, otče Perune!“. Analyzovať nejaké pohanské texty sa teda nedá – nakoľko tie bývajú hlavným kompasom pri hľadaní odpovede na Janovu častú otázku „Prečo je to sakra slovanský (podľa uváženia si doplníte nordický/vikingský) projekt?“ Čo okrem názvu skladieb je inšpirované tou kultúrou? Spomínaná fráza, ktorá sa objaví v skladbe Perundan môže byť dobrým vodítkom k tomu ako v budúcnosti pristúpiť k hudobnej tvorbe. Veselá atmosféra v Perundan spolu s hoci len jednou frázou môže evokovať samotný Perúnov deň – sviatok, kedy sa hromovládca slávil u Slovanov – takto by to mohlo fungovať. Využitie keltsky pôsobiacich gájd je však mimo, ako už správne poznamenal Jan. A čo takto použiť gajdicu? Tradičný pastiersky nástroj, ktorý je priam charakteristický pre síce neskoršie obdobie, ale zároveň je etnicky spojený so slovanským elementom. Ak sa pozrieme na „textovú“ či konceptuálnu stránku veci, tak ma napadne predovšetkým práca s dobovými textami a etnografickými zápismi. Predstavujem si to asi nejako takto: elektro-ambient-neofolk, ktorý má všetky spomenuté prvky a využíva vo svojom preslove v minimalistickom prevedení, formou citácie prameňov, úryvkov zo zaklínacích formuliek, častí obradných piesní, ktoré nájdeme v každom jednom slovanskom jazyku.

Vzhľadom na naše slová by sa zdalo, že sme tento projekt odsúdili do ambient/neofolk generátora gýču z posledných rokov. Skôr ako finálny verdikt navrhujem radšej zamyslenie pre čitateľa a aj samotného autora ako pracovať s žánrom? Čo vidíme na obale albumu? Čo sa viaže k samotnej ideovej náplni „slovanského“? Samozrejme bavíme sa tu o hudbe, ale tá tiež pracuje s nejakým konceptom a ten je zásadným pre jej charakter a výslednú podobu. 

*táto poznámka je hlavne na margo niektorých webov, ktoré si pomýlili recenziu s promo a pr článkom

Hodnotenie: bez hodnotenia

Napísal: S.