Recenze svrm původně vyšla na již zaniklém webu Okkvlt Zine, který jsem svého času vedl. Aby články na něm publikované nepřišly zcela vniveč, rozhodli jsme se, že je postupně budeme opět publikovat zde na Besu. 

Svrm se na hudební scéně sice pohybuje teprve od roku 2015, ale za tu dobu už si tenhle jednočlenný ukrajinský projekt pod vedením Sergeye Tkachenka, který si v tomto případě přezdívá jednoduše C., stihl nastřádat docela slušnou zásobu vydaných desek. Nutno však dodat, že až dosud se jednalo pouze o dema a EPéčka a nyní recenzované Лихиї вітри стогнуть без упину je tak prvním dlouhohrajícím dílem. A musím říci, že to velké množství neřadových počinů Tkachenkovy prospělo, jelikož i díky nim se propracoval k současné podobě svrm, jenž působí vyzráleji než dříve. Předchozí diskografii jsem si sice projížděl jen letmo, ale rozdíl je přesto poměrně znatelný, ať už se jedná o samotné kompozice nebo zvuk.

Prvním, co nejspíše zaujme, je přebal desky. Vyobrazení truchlící dvojice v krajině plné křížů, nad nimiž se sklání zkroucené větve stromů bez listí působí neutěšeným dojmem a předznamenává vlastně přesně to, čeho se v hudbě dočkáme. Další zajímavostí je pak délka, protože přesto, že svrm je ve své podstatě klasickým atmosferickým blackem, na rozdíl od většiny ostatních uskupení pohybujících se v těchto žánrových vodách, deska nedosahuje závratných výšin kolem jedné hodiny. Vlastně má té hodinky ani ne půl. To by klidně mohlo znamenat, že album jako celek nebo jeho jednotlivé skladby budou působit utnutě nebo uspěchaně, naštěstí ale ani jedno z toho neplatí. Tam, kde je v atmo-blacku ve zvyku věci protahovat až neúnosně, čehož výsledkem je naprosto plytký a atmosfericky sterilní zážitek (…ehm, ehm… Eldamar… ehm, ehm…), volí svrm cestu mnohem přímější a celé atmosféře tak dělá velkou službu. Navíc jí prospívá i nazvučením, které je poměrně syrové a brutální.

Jak už jsem zmiňoval, svrm pochází z Ukrajiny a to přímo z Charkova, jehož blacková scéna je opravdu silná. A dobrou zprávou je, že na hudbě tohoto uskupení je to znát. Svrm totiž skvělým způsobem pokračuje v tradici Drudkh, Astrofaes a dalších (ačkoli s nulovým využitím kláves) vytvářejíce silně působící kompozice, které se člověku dostanou pod kůži a vyvolají v něm intenzivní melancholické nálady i během prosluněných letních dnů. Navíc i díky své délce působí celé album velmi hutně a uceleně a není v něm místa, kde by mohl nastoupit byť i jen náznak nudy, což ještě podporují dvě akustické vsuvky.

Лихиї вітри стогнуть без упину se pro mě vynořilo takřka odnikud, ale stalo se nečekaným a příjemným překvapením. Album i přes svou krátkost, nebo možná právě díky ní, přináší silný zážitek, který sice není nijak inovativní, o to však působivější. S klidem mohu říci, že pokud patříte mezi fanoušky charkovské scény, tenhle její další potomek vám půjde dobře na chuť.

Napsal: Mythago

Hodnocení: 7/10

English overview

Лихиї вітри стогнуть без упину came almost out of nowhere for me, but it became an unexpected and pleasant surprise. Despite its short length, or perhaps because of it, the album delivers a powerful experience that, while not innovative, is all the more impressive. It’s safe to say that if you’re a fan of the Kharkiv scene, this next offspring will go down well with you.