Hladový lán je poměrně útlou knihou od Andrew Michael Hurleyho – britského autora, jemuž u nás dosud vyšla pouze jedna další kniha, Samota, která se ovšem nijak velkého zájmu nedočkala. I mně tak unikla a já jsem se s tímhle novodobým nadějným autorem setkal až skrze jeho novinku, jež 14. září vyšla u Arga. Byť čtu poměrně hodně, knižní novinky jsem nikdy příliš nevyhlížel a narážel jsem na ně spíše náhodou. Podobně tomu bylo i v případě Hladového lánu – během léta jsem procházel folk hororovou literaturu, která dosud v zahraničí vyšla a právě Hurleyho kniha byla zmiňována ve většině článků. S pramalou nadějí jsem tedy zabrousil na Databázi knih, abych zjistil, zda kniha nevyšla i u nás a ejhle – zjistil jsem, že do vydání zbývají sotva dva měsíce. Dva dny po vydání jsem tak Hladový lán už měl doma, vzápětí se pustil do četby a nyní si můžete přečíst recenzi na stále aktuální a tedy i lehce sehnatelnou knihu také u nás na webu. Ještě než se ale pustíme do samotné recenze, chtěl bych dát na srozuměnou, že folk horor pro mne byl dosud synonymem spíše pro audiovizuální díla a proto bude většina přirovnání z řád filmu nebo dokonce hudby.

Přestože je na obalu novinky Hurley označován za autora gotického románu, Hladový lán je nezpochybnitelným zástupcem folk hororu, jak už bylo naznačeno v úvodu. Příběh knihy nás přivádí do života mladého manželského páru, který se relativně nedávno přestěhoval do starého od okolí izolovaného domu po rodičích hlavní postavy – Richarda. Zde je ovšem před několika měsíci zastihla tragédie. Jejich pětiletý syn zemřel za podivných okolností. Willoughbyovi, tedy Richard a jeho žena Juliette, se s neočekávanou ztrátou vyrovnávají každý po svém. Zatímco Richard plně propadl pátrání po kořenech starého dubu, který kdysi rostl na poli za domem a používal se jako šibenice, Juliette bezcílně bloumá domem, přesvědčená, že její syn tam pořád někde je a její jedinou nadějí je nadcházející setkání s pochybnou okultní skupinou Světlušky.

Spíše než na komplikovaný příběh a propracované postavy, je kniha zaměřená na atmosféru, která v sobě skrývá všechny hlavní aspekty dobrého folk hororu – venkovské prostředí zapadlé britské vesnice, jejíž obyvatelé jsou k přistěhovalcům značně nedůvěřiví, výrazná role zvířat i ponurá krajina prodchnutá legendami, jež zasahují do dění přítomného.

Tragédie a zoufalství obou hlavních aktérů je téměř hmatatelné a svou premisou mi Hladový lán hodně připomněl solidní filmový horor Hvozd (2015). Spíše než na komplikovaný příběh a propracované postavy, je ovšem kniha zaměřená na atmosféru, která v sobě skrývá všechny hlavní aspekty dobrého folk hororu – venkovské prostředí zapadlé britské vesnice, jejíž obyvatelé jsou k přistěhovalcům značně nedůvěřiví, výrazná role zvířat i ponurá krajina prodchnutá legendami, jež zasahují do dění přítomného. To vše je přítomno ve vrchovatých dávkách. Zatímco žádná z postav nedisponuje nijak propracovaným charakterem a ta hlavní je až lovecraftovsky stoická a klidná ohledně všeho, co se kolem ní děje, a celkově nevýrazná, je to právě vykreslení krajiny, její minulosti i přítomnosti, které je hlavní doménou knihy. A zatímco v hudbě se mnohé atmo blackové kapely v té atmosferické složce utápějí a zcela zbytečně natahují své desky i na 90 minut hrací doby, aniž by měli co kloudného říci, Hurley je stručný a děj knihy se mu podařilo vměstnat na necelých 200 stran. To je zároveň předností knihy i její slabinou. Přestože děj je díky této stručnosti náležitě hutný a vtahující, některé motivy bohužel působí nedotaženě a jakoby použité jen z povinnosti – ať už jde o Světlušky, zmiňované a do příběhu zasahující legendy (v podstatě je zde pouze jedna a velmi jednoduchá) nebo vykreslení vesnice, jejích obyvatel a jejich vztahu k Willoughbyovým. Myslím, že dalších 200 stran by knize vůbec neuškodilo. Když ji porovnám například s takovým Lesem mytág od Holdstocka (jedná se sice o fantasy, nicméně podobným způsobem stavějícím na britském folklóru), Hurley se má ještě co učit.

Jak už bylo řečeno, minulost v této novele hraje výraznou roli – ať už se jedná o genia loci krajiny, historii domu nebo nedávnou minulost Willoughbyovic rodiny. Současnost se prolíná se vzpomínkami, které zde ovšem autorovi neslouží pouze jako pomocná berlička pro lepší vykreslení postav nebo kontextu celého příběhu. Byť splňují i tuto funkci, v prvé řadě jsou integrální součástí vyprávění. Minulost a přítomnost se v textu velmi přirozeně a plynule prolínají a vytvářejí tak soudržný celek, kdy výlety do minulosti nevytrhávají čtenáře z dění současnosti, naopak jej dále posouvají. Minulost prosakuje do života Willoughbyových nejprve skrze pracovnu Richardova otce, kde postupně nachází dřevoryty zobrazující starý popravčí dub, který stával na poli za domem, pak skrze jejich syna, který je pronásledován legendární postavou Jacka Greye, a nakonec i skrze samotnou krajinu, kde se Richard snaží starý dub nalézt, aby ho mohl dále zkoumat a posléze o něm napsat práci. To vše v kompaktním celku, který mi svou estetikou připomínal Pole v Anglii (2013), Čarodějnici (2015) nebo už zmiňovaný Hvozd (2015).

Na závěr ještě několik málo slov ke zpracování knihy. Ačkoli se nejedná o složku, která by na výsledné hodnocení měla nějak výrazný vliv, nedá se popřít, že určitou roli hraje. V případě Hladového lánu pak skvěle doplňuje samotný příběh a prohlubuje zážitek z něj. Krásná obálka, působící jako dřevoryt (které v knize hrají nemalou roli), je vyvedena na pevném papíře s hrubou texturou. Společně s fontem, kterým je titul vysázen, tak přispívají k lehce archaickému vizuálu celé knihy. To je ještě podpořeno občasnými kaňkami inkoustu a ačkoli se s největší pravděpodobností jedná o pouhou chybu tisku, k Hladovému lánu toto pochybení padne skvěle.

Hurleyho novinka je tak titulem, který si zaslouží místo v poličce, a to jak díky pisatelskému umu autora tak díky vizuálním kvalitám. Nepopírám sice, že Hurley má ještě mnoho prostoru ke zlepšení, nicméně i tak nemohu než Hladový lán doporučit.

Hodnocení: 7/10

Napsal: Mythago