Astrofaes – Dying Emotions Domain (1998)

Před nedávnem se mi podařilo za směšná dvě éčka sehnat mcéčko téhle ukrajinské smečky z Charkova (bohužel ne originál z 98., ale o rok mladší druhé vydání u českých Pussy God Records), což bylo také impulzem k sepsání téhle recenze, přestože Dying Emotions Domain brzy oslaví již dvacáté výročí od svého vydání. Želbohům po vydání DVD Live Hate v roce 2009 se existence Astrofaes propadla kamsi do prázdnoty (ačkoli si nejsem jistý proč toho vlastně lituji, poněvadž jejich tvorbu z nynějšího milénia jsem registroval jen málo a těch několik letmých poslechů mne nijak zvlášť nezaujalo) – dopracovat se k důvodům rozpadu se pro mě však stalo nadlidským úkolem nakolik jsem nenašel žádný rozhovor s některým z bývalých členů, který by toto téma dostatečně osvětlil a ukrajinštinou ani ruštinou nevládnu. Dost ale zbytečných řečí, vrhněme se rovnou k jádru pudla.

Astrofaes jsou ve své podstatě velmi syrovým a agresivním black metalem jako mnoho jiných kapel 90. let, ovšem na rozdíl od většiny z nich se jim tento zvuk podařilo obohatit o vlastní invence, díky čemuž se stávají poměrně snadno zapamatovatelnými. Mimo jiné za to můžeme poděkovat produkci, která na jednu stranu podporuje onu syrovost, na straně druhé ale nabízí plný a nanejvýš uspokojující zvuk. Výraznějším prvkem jsou ovšem zajímavé a ne zrovna běžné elementy – zakomponování saxofonu na Path To Burning Space vytvářející úžasnou atmosféru v níž se kloubí blacková brutalita s ponuře deštivým noirem nebo čistý, goticky lazený vokál na Ad Infinitum (Part II) (pro zvídavé – první část se nachází na stejnojmenném demu z roku 1996 a je to… zlo, v pozitivním i negativním smyslu toho slova ve vztahu k hudbě, každopádně stojí za slyšení). To abych zmínil ty nejzapamatovatelnější. Výše zmíněné skladby jsou rovněž těmi, ke kterým se zpětně vracím nejraději.

Celkovou atmosféru téměř nepřetržitě podporují, mírně z úzadí, klávesy v podání Saturiouse vypůjčeného z Nokturnal Mortum a především v Path To Burning Space se skvěle doplňují se saxofonem. Ale i na zbylých kusech přicházejí z výraznými pasážemi aniž by za celou dobu působily jakkoli rušivě.

Další věcí, s níž se Astrofaes vypořádali téměř ukázkově, je cover Necromantical Screams od Celtic Frost. Covery všobecně by podle mě totiž neměly být jen obyčejným přehráním již vytvořené skladby, ale v jistých mezích vlastně vytvořením skladby úplně nové, na níž by byl patrný rukopis dané kapely, ať už po skladatelské, tak zvukové stránce. A já si při nesoustředěném poslechu většinou ani neuvědomil, že na Dying Emotions Domain nějaký cover je, natolik do celého alba zapadl.

Dying Emotions Domain bych sice neoznačil za black metalový klenot a pořád ve mně hlodá neurčitý pocit, že by se něco dalo zlepšit, přesto jsem si k němu vypracoval speciální vztah a i z objektivního hlediska přichází se zajímavými nápady v působivém provedení a nic konkrétního, co bych vytknul mne nenapadá (možná přeci – rozhodnutí psát texty v angličtině mi přijde poněkud zcestné vzhledem k tomu, že pánové ji zjevně příliš neovládají a navíc se tematicky točí kolem pohanství a jeho odkazu, čemuž by slušel spíše rodný jazyk). Každopádně se jedná o desku, která má potenciál ve vašem přehrávači nějakou tu dobu vydržet a ani těch dvacet let jí neubralo na kráse.

 

Hodnocení: 8.5/10

Napsal: Mythago

 

English overview

Dying Emotions Domain is first full-lenght album by Ukrainian Charkov-based band Astrofaes. In some ways it is traditional agressive raw black metal release of 90’s but with nice little touches here and there (saxophone in Path To Burning Space for example) which gives the whole album unique atmosphere and thanks to them it’s actual even today. Propably only thing i would change is that lyrics are written in english instead of ukrainian.

Author: Mythago

1 thought on “Astrofaes – Dying Emotions Domain (1998)

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.