Deathsbroom se na scéně zjevili začátkem minulého roku, kdy vlastními silami vydali svůj dlouhohrající debut Quietus. Tahle dvojice je v něčem klasickým a v něčem ne tak tradičním zástupcem USBM. Na své prvotině přicházejí s až překvapivou vyzrálostí a osobitým přístupem, který je bez problému odliší od podobných projektů. 

Ještě než si člověk desku vůbec pustí, může si všimnout velmi příjemné délky 29 minut. Při takto, na dnešní dobu skromné hrací době, může dojít k tomu, že jednotlivé skladby budou působit nedokončeně a uspěchaně, v případě Deathsbroom to ale rozhodně neplatí. Naopak bych řekl, že k intenzivnímu melodickému blacku založeném na neustálých tremolech a blast beatech to naprosto sedí.

Deathsbroom se prezentuje podobným hudebním stylem jako třeba francouzští Nécropole, a to nejen po instrumentální stránce, ale i té vokální. Vysoko posazený agresivní blackový skřehot Conjurera sice nemusí sednout každému, ale pomáhá vytáhnout kapelu z vod šedivého průměru. Z řad francouzské scény není od věci srovnání ani se Sühnopfer (jehož druhou desku jsme zde také kdysi recenzovali), nicméně na rozdíl od obou zmíněných kapel, jejichž hudba má archaičtější charakter, působí Quietus modernějí a připomíná tak jiný USBM projekt Spectral Wound (hlavně na albu Infernal Decadence).

Pokud by ale Deathsbroom byli jen další kapelou stavějící na silně melodických tremolech a blast beatech, i přes expresivní a dynamické vokály by dle mého rychle zapadli. Zatímco první skladba po intru jede přesně v duchu výše zmíněných kapel aniž by přidávala něco nového, s každou minutou každé další skladby přibývá podivna a originality. Ať už jde o unikátní vokální techniky třeba na začátku Vessel II, častější využívání disharmonií nebo neoposlouchaných samplů a syntezátorů. Jak v průběhu alba přibývaly tyto experimentálnější prvky, nejednou jsem si vzpomněl na další americkou kapelu Yellow Eyes nebo švýcarské Ateiggar, kdyby jejich hudba byla méně epická. Kdo by se však bál přílišné avantgardy, činil by tak zbytečně. Experimenty jsou zakomponovány citlivě, pomáhají kapele, aby se odlišila, ale nijak neubírají na primální blackové nasranosti ani na silných melodických kompozicích.

Pomyslnou třešničkou je pak mix, který balancuje přesně na té uspokojivé hranici mezi devadesátkovou špinavostí a moderní vyvážeností a čitelností. Navíc v něm hodně prostoru dostává basa, která si ho beze zbytku zaslouží. Její četné vyhrávky je vyloženě radost poslouchat. 

Deathsbroom na svém debutu staví na velmi jednoduchém, ale funkčním základu který následně obohacuje o prvky experimentálnějšího rázu, jež kapele dávají vlastní tvář. Do budoucna bych určitě uvítal, pokud by Conjurer a Seer dali ještě větší prostor své hudební podivnosti, Quietus je přesto velmi silná prvotina, ke které se průběžně vracím poslední 2 – 3 měsíce. Zdobí ji charakteristické vokály, smysl pro silné melodie i sympatická délka a vizuální stránka.

Napsal: Mythago

Hodnocení: 8/10

English overview

Deathsbroom’s debut builds on a very simple but functional foundation which is then enriched with more experimental elements that give the band its own face. In the future I would definitely welcome Conjurer and Seer to bless us with even more of their musical weirdness, however Quietus is still a very strong first album that I have been continuously returning to for the last 2-3 months. It’s graced with distinctive vocals, a sense of strong melodies and a sympathetic length and visuals.