
Dnešná recenzia priamo nadväzuje na článok o vývoji kapely Keep of Kalessin, preto nemusím riešiť nejakú históriu, či jej bližší popis. Na úvod ešte dodajme, že ku kapele sa pripojil nový bubeník Wanja „Nechtan“ Gröger. Spolu s redaktorom Mythagom sa pozrieme na novinku, ktorá nesie názvov Katharsis.
S.
Keep of Kalessin predstavili nový album po siedmych rokoch od posledného vydania. Na album som bol naozaj zvedavý, nakoľko v minulosti patrili medzi moje obľúbené kapely. V apríli minulého roka som sa na jedom z koncertov stretol s kolegom z webzinu Tentakl, kde sme sa v rámci debaty dostali aj k albumu Katharsis. Obaja sme sa zhodli, že z prvého vypočutia to nebolo nič moc a ja som si samozrejme prečítal aj jeho recenziu, takže v texte sa objavia aj nejaké komentáre k jeho postrehom (napokon tento formát môže byť pre čitateľa, ale aj v rámci komunity recenzentov v niečom nový a zaujímavý.
Ak som kritizoval v predchádzajúcom článku grafickú stránku posledných nahrávok, tak sa žiaľ nič nezmenilo. Obsidian so svojou partiou stavili na osvedčený umelý gýč, či už ide o obal albumu alebo promo fotku v novej zostave. Ako už si tradične hovorím – „Čert to ber, ak bude dobrá muzika.“ Tak sa teda konečne k nej dostávame a Keep of Kalessin tu od prvej skladby s rovnomenným názvom servíruje poriadne rýchle tempo s celkom solídnym gitarovým prevedením (predvádzaním sa) a samozrejme epickými chorálmi v refrénoch. Sakra, už som si myslel, že ich to mohlo aj prejsť. Vždy keď sa do albumu započúvam, tak sa mi nedá súhlasiť so slovami moravského kolegu o tom, že je to celé „superrýchle, superepické, supertechnické a také bez chuti a nejakého výraznejšieho nápadu“. Musím však povedať, že oproti posledným prešľapom, ktoré hraničili s power metalovým prepadákom, je album o niečo prepracovanejší a z časti sa hudobne vracia k časom Armada a Kolossus.
Katharsis však neprináša nič nové, naopak vracia sa k neskutočne otravným chorálom z albumov Epistemology a Reptilian. Štruktúra skladieb je dosť podobná, väčšina refrénových pasáží sa ťahá spolu s aranžmá v nekonečné „óóóó úúúóóó…“. Jedna z najlepších skladieb albumu Throne of Execration síce začína veľmi sľubne v štýle starších peciek z albumu Armada. Celkom agresívny úvod však vystrieda úplne rovnaký vzorec z predošlých skladieb s otravnými refrénmi. Absolútne som nepochopil ani záver v podobe outra, ktoré tam nemá žiadnu funkciu a ani zmysel a vôbec tam nemuselo byť. Okrem epického gýču trpí Keep of Kalessin na svoje ambície vyznieť mainstreamovo, pričom by im určite viac pristalo ostať niekde v „stredných vodách“ a tvoriť hudbu niekde na pomedzí albumov Armada a Kolossus. Toto veľmi dobre zhodnotil aj kolega z Tentaklu, či už s komentárom o „nevkusnej rockovej balade Journey’s End“ alebo ich snahe o veľkolepú produkciu. Úprimne, ani sa nečudujem, že to s nimi zabalil bubeník Vyl a začal si tvoriť svoju vlastnú hudbu. Ja si idem radšej pustiť Whoredom Riffe.
Hodnotenie: 4/10
Napísal: S.
English overview
Last year I have analyzed the whole discography and the journey of Norwegian black metal Keep of Kalessin and their transformation into some epic metal. I used to be a fan of this band but their production after the album Kolossus absolutely missed with my musical preferences. After a long 8 years, they have released finally a new album Katharsis. I was curious how they sound now and if they have changed. The new album is basically epic thrash/power and whatever metal with a lot of chorals which are pretty annoying. There are some good passages for example in the song War of the Wyrm or Throne of Execration, but in general it is boring.
Mythago
Od vydání tragického Epistemology uplynulo téměř 8 let, stejně jako od doby, kdy jsem naposledy Keep of Kalessin poslouchal na pravidelné bázi. Poslední dobou jsem se ale hodně vracel ke kapelám notně epického až orchestrálního rázu, které jsem v minulosti poslouchal a krom Carach Angren nebo Fleshgod Apocalypse tak došlo i na KoK.
Do Katharsis jsem šel bez nějakých velkých očekávání. Přeci jen se můj hudební vkus za ta léta vyvinul jiným směrem a zmiňovaná kýčová vizuální stránka vlastní moderní tvorbě KoK také moc nepřidávala na důvěře. Ve výsledku jsem tak byl překvapen, nakolik mě nová deska baví. O to více mě udivilo, když jsme se s S. o novince bavili a on ji strašně zkritizoval. Po téhle debatě i přečtení jeho recenze však nelze než s některými pointami souhlasit, byť můj pohled je stále výrazně pozitivnější.
Katharsis skutečně hodně tlačí na pilu, co se epiky týče, a místy se tak pohybuje až za hranou vkusu. Příkladem budiž nekončící chorály na The Obsidian Expanse nebo refrén a do nekonečna gradující závěr Throne of Excration. Novinku lze klidně označit jako Nightwish v blackovém hávu. Rozhodně jde o black pro masy.

Dle mého jde i přes to o funkční desku. KoK se na Katharsis povedlo vyvážit své dvě fáze, které jsou pro mne reprezentovány alby Armada a Reptilian. V prvním případě jde o hyperaktivní agresivní black, v druhém o kýčovou epiku, jejímž vrcholem/dnem (záleží na posluchači) je eurovizní Dragontower. Když jsem KoK objevil, byly tyto dvě nahrávky mým denním chlebem, bok po boku. Říct, že si novinka bere to nejlepší z obou, by sice nebylo na místě – rozhodně na ní nalezneme více společných znaků s moderní érou kapely než tou starou -, pro mě se však jedná o velmi příjemný závan nostalgie. Právě nostalgie hraje výraznou roli v mém spíše pozitivním pohledu na desku.
Pokud bych se na Katharsis podíval o něco střídmějším, objektivnějším pohledem, musel bych souhlasit, že kapela skutečně nepřichází s ničím novým. Některé skladby by zapadly přímo na Reptilian. A třeba kolegou zmiňovaná A Journey to the End je naprosto tragickou skladbou – vykastrovanou baladou od Metallicy, kterou pokaždé okamžitě přepínám. Musím ovšem nesouhlasit s tvrzením, že by album bylo bez nápadu nebo snad až generické. Ať už jde o decentní využívání moderních syntezátorů na The Omni (a nejen tam) nebo různé kytarové zvukové efekty v Hellride, ale celkově i kompozice, kdy každá skladba nabídne alespoň jeden zapamatovatelný a chytlavý moment.
Katharsis rozhodně není nijak výjimečným albem. Keep of Kalessin by rozhodně prospělo ubrat nohu z plynu, co se epických pasáží týče a v každém případě se nepokoušet o balady. Deska je nejsilnější v pasážích, kdy se vrací k agresivnějšímu stylu Armady, například v úvodech písní Hellride či Throne of Execration. Nicméně mně se i tak trefila do nálady a hodně jsem si ji užil. Pokud patříte k lidem, kteří mají rádi staré KoK a vyloženě je neobtěžuje ani jejich novější tvorba, Katharsis je pro vás.
Hodnocení: 6,5/10
Napsal: Mythago
English overview
Katharsis is certainly not an exceptional album. Keep of Kalessin would definitely benefit from taking its foot off the gas in terms of epic passages and in any case should not attempt ballads. The album is strongest in the passages where it returns to Armada’s more aggressive style, such as the openings of Hellride and Throne of Execration. However, it still hit the mood for me and I enjoyed it a lot. If you are one of those people who like the old KoK and aren’t bothered by their newer work, Katharsis is for you.






Nebyť Besu, tak by som ani netušil, že táto kapela stále existuje.
„poslouchal na pravidelné bázi“ je teda fráze na facku. Jinak souhlas, KOK je kýč o ničem.
Ten mierny gýč z obdobia Armada a Kolossus by sa im dal odpustiť, ale to čo začali predvádzať potom už bolo za hranou.
Díky za připomínku. Tím, že hodně čtu, případně sleduju videa, filmy a seriály v angličtině, mi do češtiny proklouzne tu a tam podobná fráze. V tomhle případě jsem si to vůbec neuvědomil. Do příště si budu dávat větší pozor.