Recenze Musmahhu původně vyšla na již zaniklém webu Okkvlt Zine, který jsem svého času vedl. Aby články na něm publikované nepřišly zcela vniveč, rozhodli jsme se, že je postupně budeme opět publikovat zde na Besu. 

Normálně se sice death metalu na tomto webu příliš nevěnujeme a v budoucnu tomu ani nebude jinak, protože sám nejsem jeho aktivním posluchačem. V případě Musmahhu jsem se ovšem rozhodl udělat výjimku a to z důvodu, že se jedná o sólový projekt Swartadauþuze, který je na švédské undergroundové scéně dobře známý z těles jako je Bekëth Nexëhmü, Mystik nebo Gnipahålan (recenzi kolegy Blutkriega na demo I Stridens Era… najdete zde). Popravdě množství jeho projektů, většinou sólových, je obdivuhodné, ačkoli ho dost dobře nechápu, jelikož se většinou jedná o dost podobný raw black lišící se zvukem více než čímkoli jiným. Ale jelikož mi je jeho snažení na poli blacku poměrně sympatické, rozhodl jsem se vyzkoušet, jak se popasoval s death metalem.

První zklamání přišlo se zjištěním, že letošní EP, vůbec první nahrávka Musmahhu, která vyšla u Iron Bonehead Productions, trvá pouze slabě přes jedenáct minut a obsahuje dvě skladby (od toho se pravděpodobně bude odvíjet i délka téhle recenze). To se ale nakonec ukázalo být šťastným krokem. Hudba na Formulas for Rotten Death totiž není příliš bohatá ani nápaditá a v zásadě to zní jako by si Swartadauþuz potřeboval při tom permanentním tvoření pro všechny jeho blackové projekty na chvíli odpočinout a pár dní se věnovat i jinému žánru. Veškeré riffy, kterých je na celém albu vůbec pomálu, tak znějí na jedno brdo a to, že jsou až příliš repetitivní nijak nepomáhá.

Jak jsem už zmiňoval, nejsem nijak aktivním posluchačem death metalu a proto budete muset oželet přirovnání ke kapelám, které neznám. Místo toho řeknu, že Formulas of Rotten Death i Apocalyptic Brigade of Forbidden Realms díky po většinu času přítomným kytarovým tremolům a blast beatům znějí jako by Swartadauþuz původně napsal blackové skladby, pak je šoupnul o oktávu dvě niž, zaobalil je do o něco hnilobnějšího zvuku (který je ovšem podstatně kvalitnější a profesionálněji znějící než u většiny jeho zbylých projektů) a navrch přidal growl místo běžného vysokého vytí. V tomto ohledu jednoznačně vítězí druhá Apocalyptic Brigade of Forbidden Realms, která je co se týče nápadů podstatně různorodější, přesto ani ona člověka nezabaví na moc dlouho.

Zásadním problémem alba tak je jeho krátká životnost. Všechny zmíněné výtky vyplynuly po několika málo posleších, po nichž se mi už EPéčku nechce věnovat. Musím ovšem uznat, že ony první poslechy jsou poměrně příjemné a alespoň kvůli nim se oplatí Musmahhu vyzkoušet. Pokud ovšem máte v smrťáckém žánru naposloucháno více než já, možná vás nebudou bavit ani ty. V případě, že tomu tak není a k poslechu tohoto projektu vás žene čistě osoba Swartadauþuze a zvědavost ohledně toho, jak se s jiným žánrem vypořádal, tak těch dvakrát třikrát jedenáct minut váš život nijak neochudí.

Napsal: Mythago

Hodnocení: 5/10

English overview

The fundamental problem with the album is its short life span. All the criticisms came after a few listens, after which I don’t want to listen to the EP anymore. However, I have to admit that those first listens are quite pleasant and at least because of them Musmahhu is worth checking out. But if you have more experience with the death metal than me, you might not enjoy those either. If that’s not the case, and you are driven to listen to this project purely by the person of Swartadauz and curiosity about how he has dealt with a different genre, those two or three times eleven minutes won’t make your life any worse.