Na přelomu listopadu a prosince se Starým kontinentem prohnalo velmi zajímavé turné špičkových východoevropských kapel, které nemělo uniknout pozornosti žádnému fanouškovi black metalu. Nenechal jsem si tuto příležitost ujít, přestože k ideálnímu rozpoložení pro přijímání kulturních zážitků jsem měl toho dne daleko. Do poslední chvíle se rozmýšleje jsem se odpoledne rozhodl, zařídiv si rychle své záležitosti, improvizoval jsem a na koncert dorazil oděn v civilu přímo z práce. A rozhodně nelituji, stálo to za to.

Pražská zastávka turné Reaping the Wintermoon se měla odehrát v žižkovském klubu Nová Chmelnice, kam jsem také s půlhodinovým zpožděním oproti avizovanému začátku dorazil. Podle počtu shromážděných návštěvníků jsem usoudil, že klub drží se svými o hodinu posunutými začátky tradici a jeho návštěvníci to moc dobře vědí. Ve větších počtech se začali scházet až těsně před osmou, kdy se teprve začalo něco dít.

Chytlavé melodie tuzemské Panychidy jsem měl vždycky rád, ale nyní jsem úplně nevěděl, co očekávat. Panychidu jsem viděl naživo mnohokrát a nezklamala mě nikdy, ale naposledy jsem ji takto spatřil na HFA 2015. Neměl jsem ani naposloucháno poslední album Haereticalia.

Po nezbytném nazvučení se plzeňská formace energicky pustila do díla a bylo vidět, že do toho dávají velký kus sebe samotných a snaží se, ale výsledek byl celkem žalostný. Ne však jejich vinou, vše zabíjel mizerný zvuk, kterým byla Chmelnice vždy pověstná. Jednotlivé nástroje od sebe nešlo rozlišit, vše splývalo v homogenní kravál a vokálu nebylo rozumět vůbec. I celkem nezaměnitelnou skladbu „Moon, Forest, Blinding Snow“ bych možná poznal až podle refrénu, kdyby ji zpěvák dopředu neavizoval.

Moc tomu nepřidalo ani vlažné publikum, které se teprve slézalo do sálu a jen pomalu se rozehřívalo, jen velmi zvolna odkládajíc své zimní svršky. Zkrátka, Panychida umí, ale okolnosti toho večera jí příliš nepřály. Rád bych si kluky poslechl někde, kde jim to nezmrví špatným zvukem.

Thou Shell of Death z Estonska na mě udělali velmi dobrý dojem už před šesti lety na Hell Fast Attacku a byli pro mě tak vedle Khors lákadlem toho večera. Oproti nejen jejich tehdejšímu vystoupení, ale i oproti jiným zastávkám tohoto turné nastoupili na pódium nikoliv v černých kápích, ale jen tak v mikině a tričku, jako by si přišli jen pocvičit do zkušebny. I svíce a jiné typické propriety chyběly. Ale jak jsem po chvíli zjistil, na působivosti to neubralo.

Už s prvními tóny jako by se do sálu zpoza oken vkradl podzimní mráz a časoprostor se zastavil. Pomalé, těžké riffy a samply se do mě zakusovaly jako jehličky onoho chladu a naprosto mě paralyzovaly. Postupně přituhující a gradující atmosféra s koncem hracího času vyvrcholila a já se cítil katapultován do jiné dimenze. Eargasm – těžko popsat, to se musí zažít.

Nedokážu si už vybavit, jestli vystoupení TSOD bylo natolik uhranující, že jsem nezaznamenal problémy se zvukem jako u ostatních kapel, nebo byli skutečně nazvučení dobře, ale přikláněl bych se spíše k tomu druhému. TSOD předvedli, že i atmosferický ambientní black metal, mnohými považovaný za čistě studiovou záležitost, má naživo hodně co říct, pokud se to umí.

Raventale moc naposlouchány nemám, nemohu tedy sloužit, pokud jde o jména skladeb, které byly toho večera hrány. Tento ukrajinský atmosperic black metalový projekt u mě vždy zůstával skryt ve stínu jeho známějších krajanů jako Drudkh, Khors či Nokturnal Mortum a nikdy jsem mu nevěnoval pozornost, kterou by si zasloužil.

A to je možná škoda, Raventale se chopili nástrojů a i přes opět mizerné nazvučení sálu nenechali nikoho na pochybách, že s nimi umějí zacházet. I publikum pod pódiem bylo celkem spokojeno, kapele se dostalo podstatně větší odezvy, než předešlým dvěma. Jak už jsem uvedl, kapelu moc neznám a špatně nazvučený koncert není úplně ideální místo k jejímu poznávání, natož pak k nějakému hodnocení. Přesto ve mně však její vystoupení nějakou stopu zanechalo, melodie jejich skladeb se mi líbily a riffy kytar rozezněly nejednu strunu i ve mně.

Khors se u mě řadí nejen mezi naprostou špičku ukrajinské scény, ale i mezi jednu z mých velmi oblíbených kapel. Očekávání tak přirozeně byla velmi vysoká a předešlí TSOD nasadili tento večer laťku rovněž vysoko. Zhruba ve tři čtvrtě na jedenáct jsme se dočkali.

Ukrajinská legenda zařadila na začátek svého setlistu skladbou Winterfall, kterou jsem ale poznal asi tak v polovině, tak špatný byl zvuk. Kytary se opět slévaly v nerozlišitelný šum a vokály byly přehlušovány přepálenými bicími. Velká škoda. Z novější tvorby zazněla skladba The Last Leaves, očekával jsem, že bude zahrán i nejnovější single Beyond the Bestial, ale čekal jsem marně.

Při další skladbě My Cossack Way se už publikum začalo celkem dostávat do varu a postřehl jsem, že refrén s Jurgisem zpívají i rty nejednoho z fanoušků. Kapela si po ní vysloužila bouřlivé ovace i provolávání slávy, ale v očekávání dalšího přívalu černého kovu se účinkující odebrali do zákulisí a rozsvítila se světla. Ani dlouhé vyvolávání jména skupiny na tom nic nezměnilo a řídký dav před pódiem se začal trousit k východu. Vystoupení jako když utne v polovině.

Zhruba půlhodinový setlist na hlavní kapelu večera mi přišel poněkud krátký. Khors mi přinejmenším první polovinu svého hracího času připadali, že je to ani moc nebaví a ani odezva publika nebyla kdovíjaká. Když už se to konečně začalo při poslední skladbě na obou stranách rozehřívat, přišel konec.

Khors už jsem viděl naživo i při lepších vystoupeních, než bylo toto, ale v každém případě nebylo špatné. Vysoko nasazená laťka od Thou Shell of Death však zůstala nepřekonána.

Celkem se na Chmelnici mohlo sejít odhadem takových 50 platících diváků, přičemž ještě při Panychidě to vypadalo, že jich bude sotva polovina. Z nechtěně odposlechnutých rozhovorů jsem se také dozvěděl, že nemálo z nich přišlo, aniž by pořádně vědělo na co, jen „že na Chmelnici zrovna dneska něco hraje“. Black metalový underground nebyl v Praze nikdy příliš silný, akce se navíc konala ve středu, což pro podobné akce také není zrovna ideální den. Vzhledem k těmto okolnostem považuji účast za slušnou, přiznávám, čekal jsem méně.

Za mě osobně spokojenost. O žádné z vystupujících kapel nemohu říct, že by mě vyloženě neoslovila, a i když od Khors jsem čekal o něco víc, zážitek při vystoupení Thous Shell of Death to bohatě vynahradil.

Napísal: Martin