Projekt Waste of Space Orchestra byl stvořen fúzí velkých zastánců žánru psychedelického black metalu, zosobněného kapelou Oranssi Pazuzu, a taktéž psychedelickými Dark Buddha Rising, kteří však zabrušují i do žánrů doom metalu a ambientu.
První společné album těchto skupin z roku 2019 nese název Syntheosis, což je vzhledem k povaze alba příhodné. Jedná se totiž o album z velké části založené na atmosférických ozvech syntezátorů, které dostávají po celou dobu jeho trvání velký prostor. Jednotlivé skladby se odehrávají hlavně ve složitějších repetitivních rytmech (obě kapely ve své sólové tvorbě často používají opakující se rytmiku jako základ svých skladeb) tvořených hlavně baskytarou, které je zde dán netradičně velký prostor. Bývá totiž slyšet více než sólová kytara, jež hraje spíše roli doprovodného nástroje. Skladby nemají na poměry black metalu přehnaně zběsilé tempo, které zde ani není rozhodující. Důležitější je atmosféra tvořená právě syntezátorem, což skladbám propůjčuje jak vesmírný psychedelický nádech, tak jistou dávku atmosféry hororových či sci-fi filmů ze 70. let (jako např. původní Blade Runner), na což je v albu kladen obrovský důraz. Syntezátor je rovněž hlavním tvůrcem nestálých, nepředvídatelných a občas disonantních melodií.
První dvě sklady (Void Monolith, The Shamanic Vision) jsou takříkajíc „rozpalovací“ a již s tou první se postupnou gradací celkem rychle dostaneme do vesmírné vřavy té druhé a obě nás velmi rychle vtáhnou do hypnotické halucinogenní atmosféry. Je to takový start raketoplánu. Se skladbou Seeker’s Reflection prožíváme disonantní bad trip proložený jakýmsi uvolněním při pulsování syntetických výšek, které však po chvíli klesá zpět do disonance a šumění. Další skladba Journey to the Center of Mass začíná jako čirá psychedelie, která se však postupně láme v dunivý doom metal. Následně se octneme ve zdánlivě klidnějších vodách se skladbou Wake up the Possesor, kde zazní čisté ženské vokály a jemné cinkání kláves. Ženský hlas se ale brzy překlopí ve vřeštění a jemné cinkání v syntetický mišmaš s punkovým rytmem, ovšem stále s jistou odlehčeností. Po delším gradujícím záhrobním intru v podobě písně Infinite Gate Openning zazní Vacuum Head evokující kybernetické blackové peklo v pixelové počítačové hře, kde střílíte jednoho démona za druhým. Následuje opět odlehčení v podobě The Universal Eye, kde si lze poslechnout, jaké všechny zvuky dokáží autoři ze syntezátoru vyloudit, nicméně působí to uklidňujícím dojmem – jako bychom byli ve vzduchoprázdnu. Poslední skladba Syntheosis je určitým outrem. Na začátku zní motiv z první skladby, ovšem tentokrát v těžkopádnější doom metalové podobě (zde lze vidět vliv Dark Budha Rising), která píseň provází až do jejího konce a s posledními blackovými skřeky přichází i konec cesty vesmírem.
Nazvučení alba je skvělé, protože lze slyšet linky každého jednoho nástroje i vokálů, které se navzájem nepřeřvávají (pokud to není účelem) a lze si je tak vychutnat i zvlášť. To možná trochu ubralo basům, které nejsou zase tolik dunivé, na tom však zvuk v tomto albu nestojí. Důležité je, že jsou slyšet stejně dobře, jako ostatní nástroje. Je vidět, že autoři si dali na mixu záležet. Rovněž oceňuji vyváženost hektičnosti a klidu, které se rovným dílem střídají, a také důraz na gradaci, jež provází skoro každou skladbu – nikdy tedy nevíte, jak se skladba vyvine, což dává albu prvek překvapení.
Toto album hodnotím velmi pozitivně. Rozhodně se nejedná o tradiční black metal, konzervativní posluchači by tedy měli sáhnout po něčem jiném. Pokud však máte rádi psychedelii, hudbu a kinematografii 70. let, to vše zkřížené s ponurým blackovým základem, je tohle to pravé. Atmosféra vás dostane do vesmírné letargie a repetitivní rytmy do pocitu záseku mezi dimenzemi, což je skvělá kombinace. Po pár posleších se zaryje pod kůži a vy budete mít chuť na LSD.
Hodnocení: 8/10 (hodnoceno na základě digitální verze na bandcampu)
Napsal: Laureát
English overview
Last year there was a cooperative project between Oranssi Pazuzu and Dark Buddha Rising created. Their cooperation was transformed into the debut psychedelic opus Syntheosis. It is very non-conventional take on black metal with lot of influences from doom metal, psychedelic rock and 70s sci-fi and horror soundtracks. And it really works. Repetitive and hypnotic rhythms and melodies will completely consumes you and you will feel like you are on some kind of a trip. Overall this is an album worth noting, although it’s not for everybody. But it is probably better that way.
