S.

Východoeurópska scéna je v rámci pagan/black/folk metalu skutočne silná, no väčšina kapiel ostáva skrytá rúškom undergroundu – a to je dobre. Žiadne naháňanie veľkých festivalov, obrovské turné, pochlebovanie od každého či prihrievanie si polievočky pre precitlivelých metalistov. Presne takto by sa dala charakterizovať východná Európa a jej scéna.

Dnešná recenzia sa bude venovať bieloruskej kapele Massenhinrichtung, ktorá je menej známou veličinou na našej scéne, no postupne si buduje svoje meno a my sa pozrieme na dôvody prečo. V roku 2015 vyšiel pod hlavičkou Darker then Black Records album Zakon Zbroi, ktorým trafili do čierneho kovu a namiešali ho skutočne umne so symfonickými prvkami. Dominovali husle a melodika.

Prišiel rok 2018 a kapela vydáva svoj tretí radový album s názvom Apošnjaja ptuška nadzei za spolupráci dvoch labelov – Der Schwarze Tod a Darker Then Black Records. Máme tu teda trištvrtehodinovú nádielku zaujímavej kombinácie pagan/black metalu s viacerými ľudovými a modernými metalovými prvkami a textami v rodnej reči.

Ak by sme sa chceli hrať na hudobné škatuľky, asi by sme mali pri tomto albume vylúčiť black metal, pretože klasických riffov tohto žánru tu ubudlo a viac sa hodí pagan metalové označenie. Akustické rozjazdy skladieb sú príjemným oživením už i tak pestrého albumu a melodike dominujú husle rovnako ako na predchádzajúcom albume. Album začína silnými skladbami hneď od začiatku. Krajavidy Bagny a Dno sú jednoznačne najväčšie hitovky albumu. Melodický úvod na akustických gitarách otvára celý album aj prvú skladbu Krajavidy Bagny, v ktorej počujeme silnú vedúcu linku huslí a taktiež viachlasný spev (mužský a ženský). Gitarová hra v niektorých pasáža pripomína mierne thrashové prvky častokrát využívané napríklad aj Skyforgerom. Nasledujúca skladba Dno to je už absolútna hitovka, thrashové riffovačky, silná ľudové melódie a punkové bicie „umca“. Vokál sa nesie v stredných škrekľavých polohách a k hudbe pasuje ako požiar ku kostolu. V druhej polovici kedy skladba vrcholí sa pridávajú aj ženské ľudové spevy, čo umocňuje ešte väčší zážitok. Musím povedať, že je to skomponované výborne, nenásilne, nie je to žiadna krčmová odrhovačka.  

V podobnom duchu sa nesie väčšina albumu a výnimkou nie je ani skladba Čorvaň – Balotny Agoň, pričom refrén znie viac „rockovo“. Po nej nasleduje akustické intermezzo s názvom Puls Žyccja nasiaknuté melanchóliou, sťaby vystrihnuté z albumu od Drudkh – Pisni Skobroti i Samitnosti. Melancholickú náladu však preruší ďalšia skladba Čornaja Vena. Pripomenú sa nám znovu death/thrashové riffovačky, ktoré tu majú asi najviac na vrch z celého albumu. Vo väčšine prípadov melodiku piesní ťahajú husle, no netreba zúfať na gitarami, ktoré síce opustili black metalové vody,  ale znejú viac rôznorodo. Predposledná skladba Masavaja kara to dokazuje znova svojou „ľudovosťou-punkovosťou“.

Napísal: S.

Hodnotenie: 9/10

Mythago

Jak už podotkl S. východoevropská scéna, a především její undeground, je opravdu silná a většina kapel, které jsem si v poslední době nejvýrazněji oblíbil pochází právě z této části naší planety. Výjimkou nejsou ani Massenhinrichtung a jejich nové album, které se pro mě stalo vstupní branou do fascinujícího světa jejich melancholicko-lidové hudby.

Musím říct, že přinejmenším první dva poslechy mě ještě příliš nezaujaly a mimo jiné třeba z důvodu, že jsem očekával především v případě kytar klasičtější blackové výrazivo, mě jejich často až hardcorový, punkový nebo thrashový přístup rozlazoval. Ostatně v případě některých skladeb mi tento přístup vadí stále a zůstává jednou z mála chybiček na kráse, které Апошняя птушка надзеi dle mého má. S dalšími poslechy mou pozornost ovšem začali strhávat především ty momenty, k nimž se nejspíše budu vracet ještě hodně dlouho, jelikož jsou natolik působivé. A není jich málo. Tím vůbec nejlepším jsou bez debat první dvě skladby, tedy již zmíněné Краявiды багны a Дно. Melodie zde obsažené jsou opravdu památné a hlavně poslední dvě minuty Дно jsou neuvěřitelně emotivní a i po velkém množství poslechů mi při nich stále běhá mráz po zádech. Myslím, že pokud bych někoho chtěl uvést do hudby využívající tradiční lidové motivy nebo vyloženě do slovanského pohanství, byla by tahle část horkým kandidátem, jelikož na emoční úrovni „vysvětluje“ vše potřebné.

Je mi tak trochu líto, že Massenhinrichtung se rozhodli vybrat tyto skladby na začátek tracklistu, jelikož zbytek alba zůstává částečně v jejich stínu, nakolik žádná z dalších písní už nenabídne tak výrazné momenty. Taková Масавая Кара se sice docela přiblíží, ale nic víc. To samé pak platí pro akustické pasáže, jejichž přítomnost žádoucím způsobem celé album obohacuje, přesto jsem se z nich neposadil na zadek takovým způsobem jako v případě Краявiды багны a Дно.

Možná by na tomhle místě bylo dobré říci, že Massenhinrichtung opravdu nejsou black metalovou kapelou. S. na to sice již upozorňoval, pro lidi, pro které je toto album prvním setkáním s bělorusy, bych tento fakt ale ještě rád zdůraznil. Toto očekávání totiž patřilo k důvodům, proč mě Massenhinrichtung zprvu příliš nezaujali. Ve výsledku má sice Апошняя птушка надзеi silně blackovou atmosféru ve smyslu výrazně přítomné melancholie a agrese, ale kytarové riffy mají od tohoto žánru poměrně daleko a blíží se spíše k těm, které jsem zmiňoval dříve. A byla by rozhodně škoda, pokud by vás tato skutečnost při prvním poslechu odradila od dalších, jelikož bez debat stojí za to.

A to myslím doslova, jelikož Апошняя птушка надзеi je podle mě jedním z nejlepších blackových, respektive pagan metalových alb, která za tento rok vyšla nebo ještě vyjdou (ačkoli z uděleného hodnocení by se to na první pohled nemuselo zdát). A to i přes neduhy, jenž v mých očích má. Každý jeden takový je totiž bohatě vynahrazen zcela výjimečným momentem a právě ty vás donutí, aby se tohle album protáčelo ve vašich přehrávačích drahnou řádku týdnů.

Napsal: Mythago

Hodnocení: 8/10

English overview

New album of belorusian Massenhinrichtung is really interesting piece! We both appreciate new approach of the band. We have to say, that black metal technique is gone and in front of us stands more melodic, folkish and energic album. Death and thrash metal riffs are really noticable and violin is taking most of melodic parts. Mood and lyrics are oriented on fatherland and war thematics, of course is native language. But there is one questionable thing… why did they put best songs on beginning? The Bottom and The Landscapes of Bog are most powerful songs on the album. And the result? Last Bird of Hope is really catchy and interesting album, recommended for fans of eastern european pagan/folk/black metal scene.