Demokútik I – NORDTOR, Südwind, Cataract Nocturhale

Díky snadnému přístupu k internetu i nahrávací technice je dnes jednodušší než kdy jindy sdílet vlastní hudební tvorbu se světem. Má to však i své nevýhody – obrovské množství nových projektů vznikajících téměř každý den a zákonitě tedy přesycení posluchače. V důsledku toho mnoho nahrávek zmizí v éteru, aniž by je kdo stihl poslechnout a ocenit. Právě na ty, které si dle mě pozornost zaslouží, se bude zaměřovat tato nová rubrika. Jednou až dvakrát do měsíce se tak budete moci dočíst o třech deskách, převážně demo snímcích, vydaných v poslední době. Důležité je ale podotknout, že kapely, které je vyprodukovali, nesmí mít ve své diskografii více než jeden nebo dva takové kousky. Cílem této rubriky je totiž čtenářům přinášet nové a takřka neznámé projekty. Tak se pohodlně usaďte a pusťte se do prvního dílu.

 

NORDTOR – Felshang (2020)

 

 

  • Žánr: atmospheric black metal
  • Label: žádný
  • Země původu: Německo
  • Typ nahrávky: demo
  • Doba trvání: 25:33
  • Linky: Bandcamp, Metal-Archives

 

Když se rozhodnete prohlížet black metalová vydání na Bandcampu podle data vydání, narazíte většinou na hrůzostrašné příklady jak hudbu nedělat a pravděpodobně vás to odradí od jakéhokoli dalšího poslechu. Nicméně tu a tam se dá narazit i na povedené věci a vy se tak můžete poplácat po rameni a říci si, že jste opravdu pronikli za oponu undergroundu, protože posloucháte něco, co nikdo ve vašem okolí nezná. Takovým příjemným nálezem je právě kapela NORDTOR a její debutové demo Felshang.

Co čekat vám napoví už popisek minimalist black metal na bandcampovém profilu a toto tvrzení dále podpoří pohled na prostý černobílý obal znázorňující, bez jakéhokoli doplňkového textu, zasněžený horský štít. Sympatické už zkraje. První vteřiny úvodní Meine Nordwand vás pak utvrdí v tom, že autor dělal album doma na koleni a na nějaké zvučení z vysoka kašlal, ovšem hned od začátku je jasné, že hráčských i skladatelských schopností pobral dostatek. Nekonečné sypačky a tremola se táhnou minuty a minuty a minuty, aby pak byly vystřídány krátkým okamžikem uklidnění. A pak znovu. Necelá půlhodina melancholie v prostém hávu sestávajícím pouze z kytar, bicích a basy, které jsou v poslední Nordturm doplněné ještě o sample tekoucí vody a jednoduchý syntezátor. To celé je obohaceno vkusnými post-blackovými prvky, které jen přidávají na melancholii. Kdyby album mělo vokály, určitě by bylo sprzněno tím přehnaně procítěným vlezlým čistým zpěvem, který je pro post žánry typický. Naštěstí vokálu se nedočkáme, jelikož album je kompletně instrumentální, což výrazně prospívá chladné atmosféře desky. A ta je dle mého názoru tím hlavním lákadlem a důvodem, proč Felshang vyzkoušet.

Nejlepší skladba: Nordturm

 

Südwind – Südwind (2019)

 

 

  • Žánr: Evolian black metal
  • Label: Winter Solace Productions
  • Země původu: Venezuela
  • Typ nahrávky: full-length
  • Doba trvání: 27:37
  • Linky: Bandcamp, Facebook, Metal-Archives

 

Při prohlížení nabídky nosičů v eshopu vydavatelství Darker Than Black Records jsem narazil na kapelu, která mě z nějakého důvodu zaujala (hádám, že to bude tím německým jménem – ta upoutají mou pozornost skoro vždycky) a rozhodl jsem se tedy, že jí dám šanci. A dobře jsem udělal. Jméno Südwind může být trochu zavádějící, jelikož kapela ve skutečnosti pochází z Venezuely. Ze začátku jsem se tohoto faktu obával, poněvadž jihoamerická blacková uskupení bývají většinou jedna velká neposlouchatelná špatnost, ale ukázalo se, že marně.

Evolian black metal (stejně jako v případě podobných podivných subžánrů i tento odkazuje spíše k tematické náplni textů, jež zde samozřejmě vychází z díla Julia Evoly) v podání těchto jihoameričanů je výrazně prodchnut dungeon synthovými elementy, které celé nahrávce dodávají mírně epický a místy zase až pochodový nádech. Po čistě syntezátorovém intru jak vystřiženém z 90. let přichází první regulérní skladba Desafío de la Voluntad, v níž se tyto dva styly kloubí vůbec nejlépe a po jejím skončení jsem si i od zbytku nahrávky začal slibovat poměrně dost. Ve výsledku jsem sice byl částečně zklamán, protože tak dobré momenty už deska nepřináší, přesto je zde pořád dostatečné množství zajímavých kousků, které si zaslouží pozornost. Když si odmyslíme dungeon synthovou složku, Südwind se prezentují poměrně klasicky znějícím, byť melodicky hutnějším, black metalem s občasnou příměsí deathu. Ten sice výrazněji nenadchne, ale ani neurazí. Největším mínusem stejnojmenné nahrávky jsou pro mě bicí. Člověk, kterého za ně posadili, totiž v polovině případů zní jakoby před pár týdny začal chodit do ZUŠky. Ví, jak držet paličky, má jakýs takýs cit pro rytmus a umí jednou rukou hrát osminky zatímco druhou čtvrťové noty. To ale v případě podobné hudby ani zdaleka nestačí. Naopak – výrazně jí to obírá o jakoukoli dynamiku.

Nejzajímavějším aspektem této desky je náplň textů a fakt, že kapela výrazně vystupuje proti komunistickému režimu ve své domovině, což si samo o sobě zaslouží úctu. Nicméně i v hudební stránce vidím potenciál – větší důraz na dungeon synthové a orchestrální prvky a výměna bubeníka a máme tu těleso se společenským a filosofickým přesahem, které si zaslouží pozornost.

Nejlepší skladba: Desafío de la Voluntad

 

Cataract Nocturhale – Obsessed With Past (2018)

 

 

  • Žánr: atmospheric black metal
  • Label: žádný
  • Země původu: Slovensko
  • Typ nahrávky: full-length
  • Doba trvání: 43:03
  • Linky: Bandcamp, Facebook, Metal-Archives

 

Už si ani nepamatuji, jak jsem se dostal k tomuhle jednočlennému projektu ze Slovenska, který poprvé zasáhl do hudebního dění tuzemské scény albem Nocturnal Attack, jenž vyšlo v témže roce jako právě recenzovaná Obsessed With Past. Nicméně můžu říci, že jsem za tento nález poměrně rád – už kvůli tomu, že hudební scéně Čech i Slovenska poslední dobou dominuje prostými slovy řečeno hnůj (viz naše recenze na Purnama – Flame of Rebellion nebo Iria – Pagan Terror).

Už délka necelé třičtvrtě hodiny, která je rozdělena mezi pouhé tři skladby, napovídá, že Obsessed With Past je mimo minulosti posedlé také pomalým rozvojem skladeb a atmosférou. A stačí jeden poslech k tomu, aby byla tato domněnka potvrzena. Cataract Nocturhale na všech třech skladbách nabízí velmi minimalisticky pojatý atmosferický black metal, který jde takřka na dřeň a mimo pár výjimek (například úvodní titulní skladba) nevyužívá mimo bicích, dvou kytar a basy žádné další doprovodné nástroje nebo samply. A musím říci, že Obsessed With Past je tímto přístupem zbaveným jakékoli invence nebo objevnosti vlastně hrozně osvěžující. Ano, nazvučení není ideální, texty jsou napsány tak chatrnou angličtinou, že i ta Iria se za ty svoje nemusí stydět a jediný pokus o čistý zpěv v druhé Voided Alleys není zrovna nejpovedenější, ale přesto se tahle na atmosféru hrající, náladotvorná deska, která místy připomíná třeba Drudkh, poslouchá velmi příjemně. Hlavně za deštivých pozdních odpolední, za jakého tuhle krátkou recenzi píšu. Doufám, že ta dvě alba vydaná měsíc po sobě 2 roky zpět nebyly jednorázovým záchvatem náhle shůry sestoupivší inspirace, protože by to byla škoda. Z trochou péče by domácí scéna mohla mít totiž v Cataract Nocturhale velmi silného zástupce.

Nejlepší skladba: River of Dead Souls

 


P.S.: Pokud víte o nějakém zajímavém neznámém projektu nebo za takovým dokonce sami stojíte, dejte nám vědět do komentářů zde na webu, facebooku, instagramu nebo nám napište mail a třeba o něm napíšeme v příštím díle této rubriky.

 

Author: Mythago

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *