Německý sólo projekt Kanonenfieber se na scénu národní i mezinárodní poprvé výrazně zapsal hned svým debutovým Menschenmühle před třemi roky. Sám jsem tuhle desku párkrát slyšel, ale bohužel u ní dlouho nevydržel, což se mi jeví jako chyba, kterou po poslechu novinky budu muset napravit. A přidat tak několik jednotek poslechů k těm 1,4 milionům, které tahle deska do dneška zvládla na Youtube nasbírat. To je na black metalovou nahrávku opravdu slušné číslo a že nejde o náhodu dokazuje i Spotify, kde má Noise se svým projektem 150 tisíc posluchačů měsíčně. Obliba však nutně neznamená kvalitu, což částečně platí i v tomto případě.

Důvodů obrovského dosahu je několik. Hned úvodní poslech Die Urkatastrophe odhaluje ten první, kterým je čistá (ne však sterilní) produkce, jež dokáže jasně komunikovat monumentální až epickou náladu desky. Ještě než jsem si začal o kapele něco zjišťovat, říkal jsem si, že její zvuk hodně připomíná nahrávky vydané u Century Media nebo Metal Blade, a tak mě nijak nepřekvapilo zjištění, že pod křídly prvně jmenovaného giganta opravdu vychází. Druhý poslech pak odhalí další důvod, kterým je klasická struktura skladeb vlastní většině populární hudby. To je zároveň největší slabinou desky. Alespoň v případě, že tvrdší žánry jsou už nějaký ten rok součástí vašeho života a chcete, aby vás hudba překvapovala a přinášela něco nového. Toho se tady nedočkáte.

Většina skladeb neobsahuje více než čtyři pět pasáží, které se jen s drobnými obměnami opakují. Je tak standardem, že refrén nebo stěžejní melodické motivy uslyšíte i pětkrát. Zatímco u refrénů to tolik nevadí, protože jsou často opravdu silné („Deutschland, Detschland, Kaiserreich; Deutschland, Deutschland, Vaterland“ mi například zní v hlavě neustále), melodie jsou mnohdy předvídatelné a snadno se oposlouchají i bez nadměrného opakování. I v případě melodií, které mě ze začátku hodně bavily (například ta ústřední na Panzerherker), je jejich životnost značně zkrácená jejich příliš častým výskytem. 

Jako poslední důvod lepší přístupnosti desky bych označil skutečnost, že nejde o čistokrevný black metal a Noise si často půjčuje postupy z jiných příbuzných, přístupnějších žánrů. Ať je to až metalcorová úvodní a hlavní melodie na Lviv zu Lemberg, harmonický riff neuvěřitelně připomínající Gojiru na Gott mit der Kavallerie nebo obecně melodičnost vyvolávající v kombinaci se zmíněnou profi produkcí a její mohutností vzpomínky na nejlepší léta skandinávského melodického death metalu. 

Přístupnost Die Urkatastrophe není ovšem kritikou – na rozdíl od zbytečné repetitivnosti. A i když jsem zatím zmiňoval spíše negativa, na každou výhradu připadá stejné množství chvály. 

Instrumentace málokdy přesáhne klasický rámec kytara-basa-bicí-vokál a jen místy je doplněna o další nástroje. Ty jsou však použity velmi účelně a nízko položený syntezátor na Menschenmühle nebo samplované smyčce a ženský sbor na Ausblutungsschlacht zazní v příhodných momentech tak, aby podpořili gradaci a epičnost daných momentů. Ty minimálně při prvních posleších dokáží vyvolat husí kůži. Krom toho Noise často využívá sound designu, ať už za účelem navození atmosféry (nahrávky dobových proslovů, přelétající letadla, motor auta) nebo podpoření rytmiky (natahování kohoutku a následný výstřel). Nic z toho není vyloženě objevné, ale funguje to dobře a nad rámec textů si tak budete neustále uvědomovat, že posloucháte kapelu věnující se první světové válce. 

Z instrumentální stránky nelze než vyzdvihnout také některé riffy, které jsou dle mého silnější a nápaditější než většina melodických pasáží. Zejména riff po úvodu na Lviv zu Lemberg nebo riff po úvodu Sturmtrupp si zaslouží zmínku. Největší předností desky jsou však vokály. Mám na mysli zejména Noisovo frázování, které je kvalitativně srovnatelné s projevem Seregora z Carach Angren. Zpěv na Die Urkatastrophe není pouze odškrtnutou povinnou položkou ze seznamu, ale je slyšet, že nad začleněním textu do hudby někdo opravdu přemýšlel a vokál se tak stává soběstačným nástrojem, který si opravdu užijete. I díky němu jsou refrény úderné a zapamatovatelné. 

Kanonenfieber bych označil za skvělou vstupní kapelu do black metalu, jelikož přichází s mainstreamovou přístupností v podobě profesionální začištěné produkce, jasně čitelné struktury skladeb a důrazu na zapamatovatelné refrény, ale zároveň si zachovává klasický black metalový projev. Die Urkatastrophe má šanci zaujmout i zkušenějšího, náročnějšího posluchače, byť v jeho případě bude životnost desky podstatně kratší. Úctyhodná je také snaha o připomenutí památky padlých hrdinů první světové války, která je často ve stínu své mladší sestry (i my jsme se tématu 1. světové války věnovali – konkrétně kolega Blutkrieg v článku Na západný front: Verdun). 

Napsal: Mythago

Hodnocení: 7/10

English overview

One-man black metal project Kanonenfieber already gained a lot of attention when debut album was released. And after three years, Noise came back to try to achieve similar success with Die Urkatastrophe. Was he able to do so? I would describe Kanonenfieber as a great entry band into black metal, as they come with mainstream accessibility in the form of professional polished production, clear song structures and an emphasis on memorable choruses, while still maintaining a classic black metal sound. Die Urkatastrophe has a chance to appeal to the more experienced, demanding listener, though in his case the record’s lifespan will be considerably shorter. The effort to commemorate the fallen heroes of the WWI is also respectable, as it is often overshadowed by its younger sister.