Je nám ctí, že Vám můžeme přinést rozhovor s Erikem Gärdeforsem z fenomenálního uskupení Grift, které bude 20. 3. vydávat nové album „Budet“. K rozhovoru došlo začátkem minulého roku a původně měl vyjít v tištěné verzi Besu, k níž však prozatím nedošlo. Proto jej vydáváme teď alespoň v digitální podobě. Některé informace mohou být už zastaralé, věřím ale, že pořád se jich v rozhovru nachází i dostatek aktuálních a zajímavých. 

Zdravím, Eriku, předem bych ti chtěl poděkovat za tvou ochotu a čas, který sis vymezil na tenhle rozhovor. Nicméně k první otázce – tvé poslední EP, „Vilsna andars boning“ vyšlo na jaře minulého roku a recenze byly poměrně dobré. Jak moc je čteš a změnil jsi někdy na základě toho, co ses v nich dozvěděl, něco ve své hudbě?

Zdravím a děkuji za pozornost věnovanou tomu, co dělám. Když v rámci Grift něco tvořím, zakládá se to na mých pocitech vášně a pochybností. Popravdě si myslím, že čtení recenzí, dobrých i těch špatných, je docela úsměvné, ale nijak mě neovlivňují. Vše tvořím ve své osamocenosti, bez názorů dalších lidí, a když je vše hotovo, Nordvis materiál zveřejní v přiléhavé podobě (s Nordvis, kteří mi dávají naprostou svobodu, pracuji velmi rád – naše spolupráce je založena na vzájemné důvěře a přátelství). Takže odpověď zní ne. Nikdy bych nestvořil něco, abych vyhověl požadavkům někoho jiného. Grift je mým útočištěm a bude jím navždy.

Musím říci, že tohle akustické EP mě okouzlilo. Zvažuješ možnost, že bys v budoucnosti nahrál dlouhohrající akustické album?

Díky, rád slyším, že se ti líbilo. Momentálně mám nahraná dema nového materiálu. Myslím, že s každým albem Grift může posluchač slyšet přirozený vývoj a já sám nevím, kam mě tento vývoj zavede, když začínám psát nové skladby. Je to pro mě záhada, kterou se nechávám vést a snažím se psát texty a hudbu, které mi připadají upřímné. Zatím jsem nahrál tři demo skladby a už teď mohu říci, že opět podléhají přirozenému, nevypočitatelnému vývoji v porovnání s předchozím albem. Řekl bych, že příští album bude směsicí všeho, co jsem dosud vytvořil, a nových nápadů a vlivů. Jednoho dne bych rád stvořil kompletně akustické, primitivní album, ale ten čas ještě nepřišel.

Vnímáš nějaký rozdíl při tvorbě čistě akustické skladby oproti té klasicky blackové?

Emočně žádný rozdíl nevnímám. Většinou veškerou svou hudbu tvořím za pomoci staré akustické kytary s nylonovými strunami, ale vzhledem k tomu, že se na svých folkových písních snažím zpívat “klasičtějším” způsobem, musím tomu jednotlivé skladby uzpůsobit. O něco víc tak musím přemýšlet nad tím, jak by měla kytara znít. Jinak je to pro mě ale to samé.

Nedávno také vyšlo další akustické EP projektu, na němž spolupracuješ s Eleou z NOÊTA. Plánujete po vydání „Den Ondes Fingrar“ s Undantagsfolk další materiál nebo jste se pouze chtěli podělit s několika skladbami, které jste kdysi stvořili a pak se opět vrátit ke svým primárním kapelám?

Ano, naše EP je nyní k dispozici skrz Nordvis a s výsledkem jsme opravdu spokojení. Undantagsfolk rozhodně není jednorázovou záležitostí a plánujeme společně dále tvořit. Každý máme ovšem své projekty, kterým se věnujeme především, takže to, kdy se zase sejdeme, je otázkou času a inspirace.

Ve své hudbě využíváš mnoho různých (a tradičních) nástrojů jako harmonium, psalmodikon a různé perkuse. Vyrábí ti je někdo? Vyrobil sis některý z nich sám? Je pro tebe rozdíl hrát na tyto nástroje v porovnání s těmi klasičtějšími, které můžeme na albech Grift slyšet – jako klavír, kytary a bicí?

Ne, nástroje mi nikdo nevyrábí. Psalmodikon jsem získal od kolegy z práce za láhev prosecca, hehe. Pak jsem si už jen objednal novou ručně dělanou strunu. Harmonium je vlastně takový malý klavír, jen s posvátnějším zvukem. Harmonium, tahací harmonika a melodica jsou všechno nástroje, které opravdu rád zakomponovávám do svých skladeb. Používám také zvonky, hrnky, kosti atd., které jsem sehnal po různých místech.

Často, alespoň na bandcampu Grift, svou hudbu popisuješ jako určitý druh útěku pro jejího posluchače. Je útěkem také pro tebe, když ji tvoříš a nahráváš? A pokud ano, tak jakým? Spíše útěkem do jiného světa, snů a představivosti nebo světa tvých předků, starých tradic a „magie“?

Myslím, že proces psaní skladeb pro mě vždy byl jakýmsi útěkem nebo kontemplací. Když skládám, všechno působí svým způsobem čistě. Je to, jako bych měl naprostou svobodu v tom, co musím udělat, ale zároveň cítím povinnost to provést naprosto správně. V mnohém je to obrovský paradox, s nímž zápasím. Při tvoření nové skladby se cítím zároveň jako otrok i pták. A tenhle paradox inspiruje mé texty. Ty jsou o něco konkrétnější, nejsou takovým útěkem jako mé melodie a riffy.

Vím, že v minulosti (a možná i nyní) jsi byl členem několika kapel, ale dnes se věnuješ především Grift. Máš občas potřebu být součástí regulérní kapely (dokážu si například představit, že spojení sil tvých, A. Pettersona ze Saivy a H. L. H. Swärda z Forndom by bylo něco) nebo jsi spíš vlkem samotářem, kdy můžeš tvořit hudbu přesně podle svých představ?

Momentálně se soustředím především na Grift a Undantagsfolk. Andreas, Ludvig a já jsme již na několika skladbách spolupracovali a Saiva/Grift společně vydali dokonce splitko několik let dozadu. Myslím, že my všichni jsme velmi stálí, co se týče našich vyjádření. A v tomto ohledu jsme vlci samotáři, ano.

Hora Kinnekulle je pro tebe očividně velkým zdrojem inspirace. Mohl bys mi o ní a folklóru s ní spojeným prozradit něco víc? Jaký je význam jména „Kinnekulle“?

Ano, když jsem se ke Kinnekulle před několika lety vrátil, rozhodl jsem se, že se z té situace pokusím vytěžit co možná nejvíce. Nechat se inspirovat svým okolím místo útěku někam jinam. Těžko se mi vyjadřuje, co přesně mne na tom místě inspiruje… Hádám, že jde o odkaz předků, přírodu, mýty a povahu místních obyvatel.

Nakolik mohu posoudit na základě fotek na tvém Instagramu, jsi obklopen nádhernou přírodou, která musí být velice inspirativní. Einar Selvik, a ostatně i mnozí jiní umělci, například říká, že většinu hudebních ideí dostává, když se prochází venku. Máš to také tak? A pokud ano, proč? Mám na mysli, co za kvality podle tebe z přírody dělají tak univerzální a nevyčerpatelný zdroj inspirace a z jakého důvodu inspiruje tebe?

Ano, mnoho nápadů ke mně přijde, když se procházím venku nebo lyžuji. To je u hudebníků a spisovatelů poměrně běžné. Zajímám se sice o ekologii a biologii, ale když ke mně přijde inspirace z přírody, jde spíše o atmosféru… o něco, co prostě cítím, řekl bych. A ten pocit je často naprosto pohlcující.

Na základech tvé hluboce přírodou inspirované hudby a fotografií mi nedá, abych se nezeptal na tvůj vztah k ekologii a udržitelnému životu. Jedná se o ideály, kterých se snažíš dosahovat nebo je podporovat?

Jsem součástí několika komunit, které pořádají dobrovolné akce na pomoc naší přírodě. Také tu žiji poměrně jednoduše a levně, bez vody apod. S tím nemám problém.

Občas také spolupracuješ se svým otcem – můžeme ho vidět ve tvých videoklipech a pro Invisible Oranges jsi také řekl, že v Grift ti pomáhá s harmonikou. Jaký je jeho pohled na tvou hudbu a black metal obecně?

Je pro mě blízkým přítelem a mluvíme společně o mnoha věcech. Black metal neposlouchá, ale zajímá ho, co dělám a byl také na několika mých koncertech.

Jak důležité jsou pro tebe tradice tvé domoviny? Snažíš se nějaké praktikovat?

Hmm, to je těžká otázka. Myslím, že se čím dál tím víc zajímám o jiné kultury a tradice než tu naší. Rád si čtu o velkých a šílených myšlenkách napříč historií lidstva v globálním měřítku.

Umíš si představit, že by ses ze Švédska přestěhoval do krajiny s úplně jinou kulturou a zvyky (například do jižní Evropy nebo úplně mimo Evropu) nebo se se svou otčinou cítíš být až příliš svázán?

Ano, rozhodně. Přemýšlím o tom neustále. A jednoho dne bych se rád přestěhoval – nebo si našel alespoň místo, kam bych občas jezdil – a začal žít smysluplnější život. Tuhle část světa nemám příliš v lásce – tolik nihilismu a beznadějného individualismu.

Dobře, to je ode mě vše. Znovu bych ti rád poděkoval za tvůj čas a přeju ti všechno nejlepší do budoucna. Chtěl bys na závěr ještě něco říct?

Mnohokrát děkuji! Nemám, co bych dodal.