Ahoj. Ano, je to přesně jak píšeš. Momentálně jsme v půlce nahrávání, to znamená, že jsou nahrány bicí, basové party a spodkové kytary. Vše se zaznamenalo ve švédském studiu Necromorbus pod dozorem Toreho Stjerny, tak jako u předešlé desky Omniabsence. Myslím si, že druhá část nahrávání se uskuteční někdy okolo prázdnin. Pokud vše půjde tak, jak bychom si přáli, můžou fanoušci očekávat novou desku GNOSIS KARDIAS snad koncem roku. Textová složka bude zase více posunuta do neprobádaných vod lidského nitra, stočením se do vnitřní podstaty sebe sama ve světské iluzorní existenci. Půjde o jakési sebeuvědomění, které přetransformovává samotný základ a jádro a to později má vliv na vše ostatní, co z toho základu vyplývá. Půjde o jakési nahlédnutí do sebe, o zkušenosti, které ti nabízí například meditace, sny a projekce, zvláště pokud máš nad nimi nadvládu. Inspirace a prohlédnutí k vyšším světům. Texty budou obsahovat cesty obyčejné duše do posmrtného stavu, objevovat znepokojující vize záhrobí, kde je vše recyklováno pro opakované stvoření v další cyklus, přes stezky k zářícímu zdánlivému absolutnu. Poukážeme na involuci v makrokosmu, hlavně v popisu k lidské bytosti, návrat do svého nitra a následné expanze za. Vydáme se cestou chaotické až zoufalé tužby vykročit za hranici kauzality vycházející z bataillovské epifanie k prohlédnutí marnosti tohoto světa. Myslím si, že vše bude od Omniabsence násilnější a šílenější.

 

 

Asi takto. Sny jako takové,řekněme ty běžné nejsou náplní textů,ani inspirací. Pokud se bavíme o jistém snění, máme na mysli lucidní snění, které byly známé pravděpodobně před mnoha tisíci lety hojně využívány v některých buddhistických disciplínách za učelem jistého poznání na základě studovaných nauk. Hodně to v té době šlo ruku v ruce s vývojem různých technik, které při poruzumění a dokonalým zvládnutím mohly směřovat k určitému osvícení, věštění budoucnosti nebo se zařadily do magických rituálů. Jde o jakési snové zážitky mimo tělo často provázané astrálními projekcemi. Takové vědomé promítnutí na snovou astrální rovinu, kde dochází k vědomému odpoutání se od vlastního těla. Je to produkt mentálních technik, práce s energií, a následek technik praktikovaných v bdělém stavu. Lucidní sny můžou napomoci pochopit svět jako pouhou iluzi, kde nevíme co je reálné a co ne. Sen uvnitř snu. Původně název nové desky měl znít INVOLUTION OF LUCID EXISTENCE ale po zvážení vznikl název GNOSIS KARDIAS. Od Mircea Eliade jsem čertužel nic nečetl.

No, je to už nějaká doba, plně si to uvědomuji, ale nepřikládám tomu žádný velký význam. Beru to tak, jak to je,prostě jen ,že jsme měli možná kousek štěstí, chemie, vytrvalosti a odhodlání setrvat na scéně tak dlouho. Zastávám názor, že člověk by měl stále něco objevovat a vyvíjet se, potom vše může být jednodušší. Nezabřednout v sobě, hledat nové cesty, nové motivace, další vzrušení, vibrace. Potom je velká pravděpodobnost, že objevíš ztracenou, zakrnělou chuť jít dál, pokud se dostaví ten pocit konce, která chybí všem kapelám, které skončí dříve než začnou. Nic není zadarmo a hned, jak si to někdo může myslet, ale pokud děláš vše poctivě, časem sklidíš plody ovoce, ať už to nazveme třeba komerčním, duchovním úspěchem, zadostiučiněním, nebo pouze jistým dobrým pocitem z práce. Za těch dvacet let jsem se naučil jednu věc, před nikým se nepovyšovat a před nikým se neponižovat, respektovat lidi kolem sebe, kteří mají podobné smyšlení. Neodsuzovat věci na začátku,držet si zdravý nadhled a neřešit veškeré někdy až hloupé a zbytečné věci ve scéně. Snažím se být za vše vděčný a podporovat to, co je potřeba podle mých hodnot.

 

 

Určitě. To že se v textech nevyjadřujeme a nestáčíme k těmto tématům, tak jako kdysi, ještě neznamená, že nám jsou naše národní, kulturní, etnické směry a cítění lhostejné, nebo snad je z mé strany upadající zájem o pohanství jako takové v návaznosti na tradice Evropy. Dnes je naše textová složka jinde, tak jako vizuální prezentace, zvuk, konstrukce skladeb, sestava, jsme o 15 let jinde, naše myšlení, cítění, vnímání prošlo jistým přirozeným vývojem, který ale drží stejný základ, a to se upřímně snažíme všichni v kapele zachytit a vykreslit, proto je přirozené, že i samotné Inferno je částečně jiné… Inferno žije skrze nás a kdyby tomu bylo naopak je to špatně. Dnes může Inferno působit jako úplně jiná kapela než na začátku nového milénia, ale já si dovolím tvrdit, pokud nahlédnu do sebe, že jsem stále názorově tím stejným člověkem jako na počátku,jen jsem ušel kus cesty,získal další obzory, vědění, postřehy a zdokonalení se v jisté okultní praxi, kterou se nyní pouze snažím prezentovat hlouběji, zajímavěji než tomu bylo v dobách antikřesťansko-pohanských postojů. Kdo dnes může říct, že je stejný bez vývoje po 20 let? To snad ani nejde říct. Nynější Inferno chápu jako jakýsi návrat ke své podstatě, o pár kroků zpět, i jako následné vykročení kupředu. Všechny atributy tvořící Inferno jsou pečlivě zváženy, zhodnoceny či přehodnoceny a jsou nově užity v mocnější podobě, která rozvijí předchozí, a zároveň představuje něco nového. Nesoustředíme se na důsledky, ale naopak na cestu k nim.

 

Nevím, jestli je dobré z mého pohledu tvrdit, že mě nějaká konkrétní kapela inspirovala, nečerpám inspiraci od kapel. Nikdy jsem se nesnažil být klonem klonů, napodobovat techniku hry, zpěvu, textovou složku. Snad mohu říct, že nám něco poskytlo impuls, ale nikoliv inspiraci v pravém slova smyslu. Nato je umění až přespříliš svobodné a já to respektuji a snažím se živit. Samozřejmě vždycky můžeme tvrdit, že si je něco podobné, přibližující se. To ale neznamená, že jde o konkrétní inspiraci, pouze se může jednat o jakousi nahodilost. Převážně poslouchám stále ty stejné pagan nahrávky a kapely jako kdysi,o kterých si myslím, že stále platí za to nejlepší v daném žánru. Pokud si mohu vybírat, mám raději tvrdě znějící pagan metal nebo kapely, jejichž lyrika se zaobírá těmito tématy. Dvakrát nemusím všechny ty skotačivé kapely s ženským pohlavím na vokálu, s flétnou, dudy, smyčci. Tohle mě nezajímá. Mám v oblibě např. staré Nocturnal Mortum, Kroda, Venedae, Saltus, Graveland, Khors, Falkenbach, Temnozor, Woodtemple.

 

Určitě. Veškeré věci kolující okolo kapely je jistý životní postoj, náhled na svět a dění pramenící z přirozeného duchovního nebo jiného založení. Klidně můžeš tvrdit i jistá filosofie, která je němým hlasem rozumu. Co se týče arogance jistých lidí, mám pocit, že to vše je jedna trapná hra na kočku a myš ve většině případů. Jednoduše tyhle kapely si potřebují  držet jistý odstup a vytvářet i v osobním setkání jistou dávku tajemna, pocitu zvláštnosti, odstupu a podobně jako jejich desky a další aktivity, cítí potřebu možné zajímavosti, důležitosti či vzrůstu. To vše hraje ku prospěchu kapely, využít vše ku svému prospěchu např. nedělat rozhovor, protože by stejně za moc nestál, tak to obalit do keců, že to není důležité, to platí i o textech, protože můžeš zjistit, že nejsou tak super. Je to umělé živení a vytváření něčeho falešného. Na druhou stranu musím říct, že muzikanti tady nejsou od toho, aby plnily tužby fanoušků, rozhazovali úsměvy,museli se nechat fotit, donekonečna vysvětlovat nějaké své názory a postoje. Od toho jsou rozhovory, samotné texty, muzika. Také z vlastní zkušenosti vím, že vlezlost některých fanoušků hraničí z drzostí a nerespektováním soukromí, přípravy na koncert atd. Docela dovedu chápat, že si člověk na tour chce najít kousek chvilky pro sebe, duchovně se navnadit před koncertem. Asi to vše záleží od konkrétního případu osobnosti, povahy jedince a posouzení. K některým typům někdy sedí silné ego, nadměrné sebevědomí. U jiných to může působit komicky až trapně. Někdy může být arogance zaměňována také s pýchou, což je něco jiného. Arogantní člověk si osobuje a přisvojuje postavení nebo nároky, na rozdíl od pýchy, která je o své nadřazenosti upřímně přesvědčena. Pokud se bavíš o byznysu, asi narážíš na cenu za vystoupení, které si některé kapely nárokují, potažmo chtějí detailní catering s oblíbenou značkou vína, destilátu a další blbosti etc… Já mám pocit, že tohle vše více než kapely vytváří promotéři a lidé organizující koncerty, když je někdo ochoten to zaplatit a realizovat to, pak se ničemu nedivím. Je zřejmé, že kapely zkouší vše možné, tím si zvedají úroveň a prestiž, třeba jen pro sebe a pocit, mnohdy potřebují živit umělou velikost, na druhou stranu, pokud se to někomu nelíbí, řeknu, hele jdi někam a hotovo, můj koncert, mé pravidla, hlady tě nenechám, to se neboj, ale šaška ti dělat také nechci. Takže je asi vše o komunikaci a říct si, že já mám názor takový, tohle se mi zdá přehnané, drahé v rámci undegroundu, domluvme se jinak. Věřím, že každý člověk, který pravidelně dělá koncerty, se snaží, aby byly spokojeni všichni fans, kapely i pořadatel, ještě když chce každou svou akcí zase kousek profesionálně jít dopředu. Také věřím, že pokud někdo upřímně má zájem se prezentovat na akci dotyčného najdou společnou řeč. V jiných případech se může jednat jen o kšeft bez něčeho hlubšího. Najednou se všichni diví, že se z black metalu stal cirkus, každý si zněho udělal svou značku, s kterou si může dělat, co chce. Vyvstaly mediální celebrity, homosexuálové a vše pomalu pracuje v principech popového průmyslu. Říká se, kde o metr povolíš, ztrácíš celý lán a možná, že to, jak scéna vypadá, je vlastně chyba nás všech. Nikoli uniforma, ale idea pojí armádu.

 

 

Za vším, co kdy Inferno udělalo, si pevně stojíme a nedíváme se nato, kolik se zato platí. Ti někteří lidé by nám také jistě vyčetli, že hrajeme dvacet let stále to stejné dokola bez inovace, novátorství a viděli nás zaškatulkované v dobách Pekla na zemi. To by asi bylo pro někoho více naplňující, ale my to cítíme jinak. Jak jsem zmínil, Inferno žije skrze nás, a kdyby tomu bylo naopak, nemá cenu to živit. Je to pro nás přirozené. Nevidím důvod, proč by naše myšlenkové a duchovní cesty v přirozeném procesu vývoje v rozmezí 15 ti let neměli vyvřít na povrch a přejít transformací. Rozhodli jsme se být upřímnými, dokonalejšími, vyzrálými vůči svým pocitům, které nás inspirují, zpodobňují našeho ducha než ku kdysi dávno nastolené cestě. Rozhodli jsme se překročit staré principy a živíme to nové, co dává povstat naší muzice s nadějí a pocitem vůči sobě, dosáhnout něčeho, co se nám nyní zdá naplňující. Hloupost této branže nezná hranice. Raději budu stokrát jiným k smíchu než sobě pro pláč a vyhořelý. Moje artistická a duchovní svoboda a svoboda druhých v kapele je prioritní a zásadní, nejprve na niterní úrovni a posléze i v hudebním vyjádření. To také znamená, že i naše texty se stále více inspirovali tímto duchovním přístupem. Jak jinak si třeba vysvětlit, že je spousta muzikantů hrajících v různých projektech jiného vyznění, textů, idejí, od elektro přes bm po neofolk, thrash, po osobní životy a jejich naplnění a dokáží působit na tolika frontách současně? Není vždy vše černé a bílé. Skutečné umění žije v nápadech, svobodě a esenci více než ve formě. Umění je přece tak mnohocestné, tvořivé, obrazivé. Naše kapela si své postavení tvrdě vydřela od počátků přes všechny dema, epka, shánění kontaktů, koncertů, začlenění se na scénu, bez internetu a všeho toho virtuálního světa ,začala od nuly narozdíl od některých rychlokvašek, které jsou na scéně 5 let a dosáhli toho, co všichni ostatní za 20 let tvrdé práce. Vydali jedno dvě průměrná alba, mají obří sledovanost, návštěvy koncertů. Tam je třeba směřovat pozornost.

 

Částečně je to jiný svět,mentalita lidí, jiné prostředí, ale to je pouze povrchové a chvilkový dojem. Jakmile trochu procitneš z úžasu, zjistíš, že scény jsou si vlastně všude ve světě podobné. Řeší se také všechny ty sračky jako u nás, najdeš tam spoustu nepřejícných parazitů, ripoferů, tak jako velké množství solidních a nadšených maniaků. Možná fans v jižní Americe jsou více horkokrevní a asi ne tolik rozmlsaní, vděčnější než fans v Evropě. Na druhou stranu mám pocit, že kvalita tamních kapel pokulhává v porovnání s evropskou třídou.

 

 

Je pravda, že za dobu hraní v Infernu máme objeto snad okolo 30ti zemí. Každá země má své kouzlo a něco zajímavého nabízí tak, jako něco, co ti blízké moc není. Zážitků je vždy plno, převážně těch dobrých, ale že by se našlo něco speciálního, to se říct nedá. Určitě bych si dovedl představit žít v jiné zemi, ale nechci žít jinde než tady. Tato země je mým domovem ,mám tady rodinu,blízké, kořeny a nenacházím důvod, proč to mám měnit. Rád si vyjedu někam se podívat, ale ještě raději se vracím zpět sem. Beru to jako povinnost žít v zemi, kde jsem se narodil.

 

 

Scénu sleduji tak nějak okrajově, desky, které mi mají zkřížit cestu tak učiní. Pravidelně nakupuji LP, ale soustředím se na kvalitu a ne na kvantitu a slepé doplňování sbírky. Plzeňský Mallephyr je fajn. Líbí se mi tato kapela, je dobré, že to kluci dělají po svém. Myslím si, že o nich ještě uslyšíme.

Scéna na Slovensku je hodně podobná té české,bez rozdílu .Možná to bude znít divně, ale vždy, když se bavím o české scéně, myslím scénu československou. Nikdy jsem extra nepřijal oficialně rozdělení československa. Ten duch pospolitosti přetrvává. Pokud mám jmenovat některá jména, budou to určitě: Evil, Infer, Skon, Goatcraft, Slavigrom, Warmarch, Korium, Algor, Depresy, Ancestral Volkhves.

 

 

Rozdíl je hlavně ve velikosti scény a také v jisté hráčské dovednosti. Nedovedu si to moc dobře vysvětlit, čím to je, že mají například tolik talentovaných muzikantů, třeba bubeníků. Nicméně když se naopak ptám Poláků na názor na českou scénu, řeknou, že má velice dobré vztahy mezi kapelami, že to cítí, libují si v pohodovosti koncertů a podobně. V Polsku údajně převládá velká závist, pomluvy, lokální povýšenost, agrese. Těžko říct, protože nejsem součástí toho všeho tam, pouze čerpám z názorů dotyčných, které pravidelně potkávám.

 

Evropa by se měla co nejrychleji probudit, už nyní je jasné, že nebude taková jako před několika lety, ale je nutné tohle všechno zastavit ještě dříve, než bude pozdě. Jen naprostý idiot si může myslet, že tito migranti, kteří se schovávají za chudáky utečence/uprchlíky mají v Evropě a pro Evropu ty nejlepší úmysly. Tady nejde ve velké míře o lidi utíkající před namířenými hlavněmi děl a kulometů. Nepřistupujme na tuto falešnou hru. Tady jde o parazitování. Nechápu dvě věci. První je ta obrovská cifra, samozřejmě teď se nabízí debata o tisících argumentech pro a proti, a druhá pro mě zásadnější, o složení těchto migrantů, které se nikde asi moc neřeší a to je ten hlavní problém. Za poslední dobu bylo zveřejněno a spočítáno, nikde moc nepublikováno, jak jinak, že přišlo do Německa nebo přes Německo do jiných krajů Evropy 40 % lidí z Kosova, kde, kdo trochu zná dějiny, válka skončila, kurva, před 15 lety a dalších 40 % z Afganistánu, kde vlastně válka trvá bez velkých přestávek skoro 45 let a za poslední roky se tam nic oproti minulosti moc nezměnilo, takže si pokládám otázku, jestli tady v těchto případech jde o bezprostřední útěk před vřavou války a strach o holý život tak najednou… Zbylých 20 procent jsou Syřané, kde podotknu, že ne všichni z oněch 20 procent jsou ohroženi válkou a přímou hrozbou. Něco je špatně. Je snad těch 40 procent Kosovců nějakými uprchlíky? Tohle jsou převážně lidé, kteří pouze vyslyšeli volání Německa a paní SCHWEIN a dalších sluníčkových politiků a rozhodli se zkusit štěstí jinde. Tohle je děsivá politika dnešní EU. Nikdo neříká nepřijmout nikoho. I naši lidé utíkali z Československa, ale vždy se snažili hrát podle pravidel dotyčné země. Je nemyslitelné, aby se většina podřizovala menšině. Země našich otců není pro všechny, to není žádná ze zemí a rovnost neexistuje. Kdo vládne svému domovu, vládne svému životu. Na tohle téma bychom toho asi mohli napsat ještě hodně, ale raději to utnu.

 

 

Je to Duch evropského člověka a jeho národní hrdost a národní identita, sdílení společného prostoru a částečně historie. Žádné sportovní ůspěchy národních sportovců, dočasný lesk vlády a podobně. Jde o autentičnost jako celek.

 

 

Ďakujem za obsiahli rozhovor, snáď sa čoskoro uvidíme. Priestor je ešte pre tvoje posledné slová pre Bes a čitateľov tohto rozhovoru.

 

Řeč je stínem činu. Válka trvá. ADRAMELECH