Svardenvyrd poznajú predovšetkým fanúšikovia undergroundového black metalu a najmä tí, čo sa zaujímajú o československú scénu. Dnes vám prinášame rozhovor s Michalom „Einsk“. 

 

Nové milénium a pagan metal na výslní

S.: Ahoj Michal, nebudem otáľať a rovno sa opýtam na vznik Svardenvyrdu. Približne okolo roku 2005 kedy ste vydali váš prvý album Obyčej Slunovratu môžeme hovoriť o zlatej ére pagan metalu a celkovo pridružených žánroch. Čo bolo u vás hlavným impulzom vzniku Svardenvyrd?

Einsk: Ahoj Stano, musel jsem se déle zamyslet, protože je to opravdu dávno. Hlavním impulsem byla asi totální oddanost black metalu a fascinace naprosto vším, co s ním souviselo. Byli jsme velmi mladí, 17 nebo 18 let, a neodbytně nás hnala touha nahrát něco vlastního a založit kapelu. Tehdy bez jakýchkoliv ambicí nebo pochopení, jak se to celé dělá. Já sám jsem na bicí začal hrát až se vznikem Svardenvyrd, tehdy ještě v původní sestavě i se členy dnešních Heiden. Moc jsme toho neuměli, ale uctívali jsme MAYHEM, BATHORY, DARKTHRONE, MARDUK a snažili se založit vlastní kapelu a realizovat se v této posedlosti. Baví mě vzpomínat na to období, zároveň však lituji, že jsme v té době byli arogantní a ignorovali spoustu důležitých věcí, které kapela potřebuje. Zčásti egoismus a zčásti názorový rozkol pak stály i za rozpadem sestavy na dvě tělesa, totiž Svardenvyrd a Heiden.

 

S.: Niekedy je to priam údesné, uvedomiť si, že od vášho debutu prešlo 20 rokov. Einskaldir bol vtedy pravdepodobne iným človekom ako teraz. Čo všetko sa za ten čas zmenilo ohľadom hudobného smerovania kapely z tvojho pohľadu?

Einsk: Dvacet let je velmi dlouhá doba. Svardenvyrd je mimořádně konzistentní, pokud jde o hudební směřování. Máme za sebou obrovskou tvůrčí pauzu, ale když jsme začali psát Scarred Lands, měl jsem pocit, že od poslední společné práce neuplynulo patnáct let, ale sotva jeden rok. Dokonce jsme na Scarred Lands použili i riffy z let 2004 a 2006. Svardenvyrd je o epických a melodických riffech a středních tempech. Těmito prostředky chceme vyjádřit podstatu našeho spojení s přírodou a fascinaci estetikou lesů, legend, pověr a noci. Je to něco, co je hluboko v nás – Svardenvyrd je o nás a našem světě.

 

S.: Ostaňme ešte pri minulosti, keď ste začínali. Hovoril som o zlatej ére pagan metalu práve preto, že vyšli azda tie najlepšie albumy Skyforger, Arkona, dokonca v tom istom roku ako vy vydali album aj Obtest – Iš kartos į kartą. Aké nahrávky z tohto obdobia rezonovali najviac u teba?

Einsk: Vnímám to stejně. Tehdy šlo o něco nového a celá scéna se orientovala tímto směrem. Někteří lidé tehdy možná cítili, že jejich modly z Norska se zaprodávají komerci a balastu. S odstupem času si ale myslím, že šlo jen o přirozený vývoj. Z období kolem roku 2005 nejraději vzpomínám na alba Drudkh – Forgotten Legends, Autumn Aurora a Blood in Our Wells. Poslouchám je dodnes, jsou to skutečné klenoty. Stejně tak Skyforger – Thunderforge, Latviešu strēlnieki, nebo Negură Bunget – toho je opravdu hodně. Co jsem ale časem úplně přestal poslouchat, jsou tehdejší folkmetalové nahrávky. Oposlouchaly se mi a už se k nim nevracím.

 

Obdobie spánku a obdobie prebudenia

S.: Asi to nemôžeme nazvať obdobím spánku, keďže s Heiden si bol stále aktívny, ale čo bolo dôvodom, že Svardenvyrd zaspal na 16 rokov?

Einsk: Po vydání Obyčeje slunovratu jsme nemohli hrát živě, protože jsme byli pouze dva a tvůrčí proces nových skladeb byl příliš ambiciózní a pomalý. Nedařilo se nám skládat nové věci – každý z nás se věnoval jiným aktivitám a když jsme se konečně sešli na zkušebně, většinou jsme jen zahráli to, co už bylo hotové, ale neměli jsme chuť ani energii pracovat dál.
To nakonec vyústilo v mou spolupráci s Heiden, kde tehdy panovala větší dynamika – hrály se koncerty, vznikaly desky. Časem jsem, byť s velmi těžkým srdcem, Svardenvyrd opustil a Typhon se snažil pokračovat s jinou sestavou. Ani té se ovšem nepodařilo album dokončit a Svardenvyrd na dlouhé roky úplně utichl.

 

S.: Scéna a hudobný svet sa posunuli niekam inam za ten čas, vy ste vydali nový album v roku 2021. Nemyslíš, že vám z istého pohľadu ušiel vlak?

Einsk: Tohle jsme vůbec neřešili. Na hájovně, na samotě v Orlických horách, kam jezdíváme, jsem si jedno odpoledne uvědomil, že mi chybí tvůrčí práce i po lyrické stránce nahrávky a že chci znovu vytvořit něco syrového, pohanského a temného – něco, co bude takové, jaký býval Svardenvyrd. Napsal jsem to Typhonovi a dohodli jsme se, že konečně uděláme album, které se nám v letech 2006/2007 nepodařilo dokončit. Začali jsme úplně od začátku.

Na hájovně jsme se na několik dnů zavřeli sami, zkoušeli kytaru s bicími, za hučení ohně v kamnech tvořili nové skladby. Bylo to magické! Sami uprostřed lesa jsme hráli pohanské riffy a melodie, vařili čaj, pili víno, udili maso. Totálně nás to pohltilo. To, že se na nás během šestnácti let nečinnosti tak trochu zapomnělo, jsme si uvědomili až ve chvíli, kdy jsme oznámili, že vyjde nové album Svardenvyrd. Ale to je jedno. Stejně cítíme, že musíme tvořit – a jestli si na nás někdo vzpomene, nebo nás objeví až nyní jako něco nového, nehraje roli.

 

S:. Scarred lands je hudobne stále ten „starý dobrý“ Svardenvyrd, avšak tematicky sa posunul. Nie náhodou som vyššie spomenul nahrávky východoeurópskych a konkrétne aj pobaltských kapiel. Váš posledný album sa venuje aj krvavým osudom tejto časti Európy. Vytvoril si si nejaký špeciálny vzťah k týmto krajinám a ich kultúre?

Einsk: V době vzniku alba jsem se zabýval historií gulagu a holokaustu. Bylo to téma, které jsem neplánovaně otevřel a pak se z něj nedokázal vymanit. Naprosto mě pohltila ta bezbřehá nenávist a hrůza, jaké je lidstvo schopné, a co všechno stihlo napáchat během krátkého období po pádu monarchií v Evropě. Příběhy přeživších jsem měl neustále před očima a jediným způsobem, jak se z toho osvobodit, bylo napsat texty o jejich prožitých hrůzách.

Původně vznikly v češtině, ale téma bylo natolik zásadní, že jsem se rozhodl je přeložit do angličtiny. Ze zahraničí jsme na ně dostali pozitivní reakce, což by v češtině nebylo možné. Pro mě je to velmi důležité – a aktuální situace na Ruskem napadené Ukrajině ukazuje, že se lidstvo může snadno vrátit k masovým vraždám a zabíjení civilního obyvatelstva i v současnosti, a to nedaleko našich hranic.

Půda na území Běloruska a Ukrajiny je už po staletí sycena krví nevinných lidí – a zdá se, že ani do budoucna to nebude lepší. Je to podobné jako nekonečný konflikt mezi Izraelem a Palestinou.

 

Svardenvyrd ako plnohodnotná kapela…

S.: Táto otázka sa priam sama ponúka. Svardenvyrd po vydaní nového albumu nemal možnosť odprezentovať album naživo, keďže ste nemali koncertnú zostavu. Samozrejme z istého pohľadu je to celkom škoda. Aký bol hlavný dôvod, že ste sa rozhodli hrať naživo? (a nehovor mi, že som ťa k tomu dokopal ja).

Einsk: Téma koncertního hraní bylo u Svardenvyrd horkým bramborem už od samotného počátku. Bylo období, kdy jsme to plánovali, a pak zase období, kdy jsme to definitivně zavrhli. Od roku 2021 jsme však opakovaně dostávali nabídky hrát (ano, Stano, i od tebe) a letos jsme dospěli k závěru, že do toho půjdeme. Chceme Svardenvyrd představit i živě a dát lidem, kteří nás mají rádi, možnost se s námi potkat a slyšet oblíbené skladby naživo.

Motivací je i fakt, že letos jsem oslávili 20 let od vydání Obyčeje slunovratu, které vyjšlo koncem září v remasterované verzi – na LP u našeho Far Horizon Music a na digipak CD u Epidemie Records (recenzia tu).

 

S.: Samozrejme nebudeme chodiť okolo horúcej kaše a Winter Pagan Feast je vaše prvé živé vystúpenie vôbec. Na čo sa máme teda pripraviť? Keďže na albume si nahrával vokály a bicie, ako bude vyzerať tvoje živé vystúpenie?

EInsk: Chceme, aby to bylo velmi živelné a silné. Máme už určité plány i ohledně pódiové prezentace a dáme si na tom záležet. Moji pozici v kapele – kdy ve studiu hraji na bicí i zpívám – jsem musel vyřešit a nakonec jsem se rozhodl jít tou nejtrnitější cestou: hrát naživo včetně vokálů zároveň.

Tomu přizpůsobíme i bicí sestavu, rozložení pódia a osvětlení. Zatím se to ale zdá jako nejpřirozenější řešení, protože je obtížné sehnat pro takový účel live session muzikanty. Možná to bude jiné, než jsou lidé obecně zvyklí, ale nechceme se držet žádných šablon.

 

S.: Myslíš si, že vás živé vystúpenie vráti viac do povedomia ľudí, alebo vám na tejto stránke veci nezáleží a chcete si jednoducho zahrať hudbu naživo, ktorú máte radi? (aj keď v kútiku duše chce byť asi každý muzikant aspoň trochu „relevantný“ medzi ľuďmi).

Einsk: Nad tím jsem nepřemýšlel. V tuto chvíli máme v plánu pouze jedno vystoupení – právě v Bratislavě. Chceme si především splnit sen a pokud to zaujme více lidí a koncert je navnadí k poslechu našich desek, bude to jen dobře.

 

S.: Posledné slová sú tvoje, vidíme sa v januári v Bratislave!

Einsk: Díky moc za rozhovor a otázky. Těšíme se na viděnou v Bratislavě!