Splinterskin žel dosud nové album nevydal, ačkoli před čtyřmi měsíci se na jeho Soundcloudu objevila nová skladba. Doufám tedy, že se dočkám už brzy a zatím se můžeme podívat na jeho prvotinu Wayward Souls vydanou v roce 2009 u Cold Spring Records.
Pokud bych měl Splinterskin popsat v krátkosti, řekl bych, že jde o zapomenuté příběhy hrůzy v rouchu dark folku. Hodně toho napovídá už obal zobrazující děsivou postavu s nepříjemným až do nitra se vpalujícím pohledem a s kytarou sedící někde uprostřed lesa. Při pohledu na ní se mi vybavila některá vyobrazení lešije, který také není kdovíjaký dobrák (alespoň směrem k lidem). Dalším vodítkem je i zbytek bookletu plný neurčitých výjevů, jež vám na klidu zrovna nepřidají, ať už půjde o nejasnou tvář vystupující ze stínů stahujících se kolem plamene ohně, nebo jen o některé z použitých nástrojů.
To, co slibuje vizuální stránka pak ta hudební splňuje beze zbytku. Většina melodií se vyznačuje mrazivou atmosférou tvořenou mnohými disharmoniemi, mírně rozlazenými pasážemi a zvukem, který je nekvalitní jen do té míry, aby vytvářel přesně to specifické vyznění, jímž se Splinterskin může pochlubit, ale zároveň nebyl až neposlouchatelně špatný. I v případě skočnějších skladeb (za takovou by se dala označit asi jen The Crumbling Cabin) má člověk dojem určitého cynismu, kdy ví, že vlastně o nic veselého nejde, spíše naopak. A když náhodou máte pocit, že byste se mohli uvolnit, nastoupí skřípění houslí nebo sitaru (aspoň myslím, nejsem si úplně jistý) a podobný pocit vás rychle přejde.
Příběhy, kterými Splinterskin skrze své texty obohatil hudbu, jsou mnohdy velmi jednoduché, působí však přirozeně a nenásilně a díky této přirozenosti získávají onu hrůzostrašnou sílu, která i optimisticky znějící skladby změní v ponurý zážitek. A to o to víc, když k tomu přidáte jeho šepotavý, přesto však naléhavý zpěv. Touto jednoduchou přirozeností a jakousi „dřeváckostí“ oplývají i hlavní použité nástroje (kytara, chrastidla a další perkuse), čímž kolem sebe Splinterskin vytváří určitou atmosféru archaickosti, snad až archetypálnosti, což ještě podporují občasné zvuky přírody v podobě deště, vyjících vlků, sovy nebo tekoucího potoka.
Bylo by dobré říct, že mnoho skladeb neobstojí samo o sobě a album dává skutečně smysl až jako celek, poněvadž krom těch delších strukturou více připomínajících běžné folkové skladby, je tu také plno těch, které dosahují délky sotva 2 minut (nejkratší Black Bird Sorrow Song má dokonce pouhých 46 vteřin) a jedná se spíše o krátké jen minimálně rozvíjené motivy. Svému účelu, tedy tvorbě té teď už snad příliš mnohokrát omýlané atmosféry, případně jako přechod mezi „plnohodnotnými“ kusy, však slouží dokonale.
To, co byl schopen Splinterskin vytvořit si dovolím označit za unikát a pochybuji, že na poli dark folku je k nalezení něco podobného. Neříkám, že Wayward Souls nemá své mouchy a že nemám mnoho dark folkových alb, které bych si pouštěl raději a častěji, ale ve většině se jedná jen o kosmetické nebo subjektivní výhrady, které se mohou lišit posluchač od posluchače.
Hodnocení: 8/10
Napsal: Mythago
English overview
Splinterskin is one-man dark folk project and Wayward Souls is his first album published in 2009 by Cold Spring Records. He himself I would call truly master bard of haunting melodies and terrifying stories. Wayward Souls are able to summon deep fears of the individual and give them to you surrounded by the archaic and unique atmosphere which you will find nowhere else. The best songs in my opinion are Broken Down Hearse and A Horrible Night To Have A Curse. Now I just hope he will release his second album, from which he already shared a few song samples, anytime soon.
