Bohemyst je novou kapelou z českých luhů a hájů, která v sobě kříží black a death metal (a mnoho dalších prvků, ale o tom až dále v recenzi). Ačkoli přesnější by bylo říci, že je vlastně kapelou staronovou, jelikož skupina přímo navazuje na odkaz zaniklých Avenger, s nimiž sdílí většinu členů i některé hudební postupy. Stejně tak ani samotná deska není úplnou novinkou – vznikla už v roce 2019, nicméně až dosud si hledala vydavatele. Tím se nakonec stal label Petrichor Records (respektive Hammerheart Records), díky němuž se Čerň a smrt konečně dočkalo vydání před necelými dvěma týdny.

Když jsem poprvé slyšel krátké intro a navazující titulní skladbu, hlavou se mi mihla jedna prostá myšlenka. „Behemoth!“ Bohemyst a Behemoth sdílejí více než jen stejné začáteční písmeno a totožný počet hlásek. Čerň a smrt totiž posluchače okamžitě zavalí vlnou mohutného a plného zvuku takřka filmových kvalit, který s sebou nese spíše pomalejší riffy než zběsilé blast beaty. Nicméně Bohemyst je více než marketingovou bublinou bez skutečného obsahu. A proto bych je sotva zařadil mezi plagiáty této (vyhořelé) polské veličiny jakým je třeba domácí Purnama (recenzi na jejich poslední desku naleznete zde). Za lehce generickým názvem alba a přebalem, jehož grafiku na jiném webu ne úplně nepřesně označil autor „jako vystřiženou z nějakého DLC pro Assassin‘s Creed z roku 2008“, se skrývá mnoho dobrého a jen málo toho, k čemu bych měl výhrady.

Jak už jsem psal, zvuk hraje v případě Bohemyst výraznou roli. Je čistý a plný, přesto má duši a svůj vlastní charakter. Velkou měrou je toho docíleno díky nazvučení basy, které je zde jedno z nejlepších, jaké jsem v rámci moderního black metalu slyšel. Její dunění si budete užívat každou vteřinou, každou minutou. Nicméně nástroj není v mixu ochuzen ani o vyšší frekvence, jak se často v metalu stává, čímž získává o to výraznější a údernější roli. Z hlediska mixu je právě basa rytmickým tahounem, jelikož bicí, byť hráčsky famózní, místy znějí možná až příliš ploše. Zvuk ovšem není tím nejdůležitějším, což v případě black metalu platí dvojnásob. Nicméně Čerň a smrt se ani zdaleka nepohybuje pouze v blackových vodách a výrazně využívá i prvky death, doom nebo gothic metalu.

Zatímco titulní skladba se nejvýrazněji projevuje monumentálními a pomalejšími riffy, jež nejvíce připomínají zmiňované Behemoth, taková Na umrlčích prknech je čistokrevným doom metalem. Následující Paní lesa pak využívá houslí k vytvoření takřka folklórní atmosféry, aby se v zápětí zvrhla v kakofonní chaos nejvíce připomínající moderní islandský black metal. Kosti jsou zcela přiznaně a bez obalu inspirovány Master‘s Hammer a mezi skladby z jejich nových desek by zapadly zcela bez problémů. Od charakteru a melodie syntezátoru, přes styl zpěvu až po využití timpanů jde o vzdání pocty této české legendě, a to v tom nejlepším možném smyslu slova. Text písně (a obecně texty celého alba) sice nedosahují Štormova pisatelského kumštu, ale to bych ani nečekal a veskrze tedy nijak neurazí. Nakonec ještě zmíním Nekromantiku, která se svou atmosférou zase blíží gothic metalu s neoklasicistními prvky a navíc v sobě zahrnuje jediné využití čistých vokálů na celé desce. Což mi je na jednu stranu líto, protože se jedná o opravdu skvělý moment, při němž se mi vybavilo XIII. století.

Z tohoto výčtu by se mohlo zdát, že Čerň a smrt je značně rozháranou a neucelenou deskou. A do určité míry je to pravda. Velké množství slyšitelných inspirací a vlivů činí z alba lehce nekoherentní celek, kdy jsou jednotlivé kompoziční prvky využity v rámci jediné skladby a na zbytku desky se už nevyskytují (viz třeba zmiňovaná Nekromantika). Podobně neuceleným dojmem působí také přechody mezi jednotlivými skladbami – zatímco někdy písně přecházejí plynule jedna do druhé bez nějakého jednoznačného předělu, jindy zas uslyšíte náhlý a nepřirozeně působící fade out.

Ve výsledku se ovšem jedná v podstatě o minimální výtky, které mně osobně dojem z desky vůbec nekazí. Každá jedna skladba je totiž kompozičně neuvěřitelně silná a přináší zapamatovatelné momenty. Můžu vám tedy garantovat, že při poslechu Čerň a smrt se rozhodně nudit nebudete. Od spojení sil bývalých členů dvou nejstarších blackových kapel na naší scéně (Avenger a Master‘s Hammer) bych ani nic jiného nečekal.

Hodnotenie: 8/10

Napsal: Mythago

English overview

From the ashes of two Czech black metal legends – Avenger and Master’s Hammer – a new project was born. What does Bohemyst bring to table? First listen might remind you of Behemoth, thanks to the quality of production and almost cinematic atmosphere. But Bohemyst is much more than that. Utilizing various inspirations skillfully, Čerň a smrt is a very mature album which doesn’t adhere to genre boundaries. Combining black, death, doom and gothic metal, you can hear various inspirations that affected this album, such as Behemoth, Master’s Hammer or even XIII. století. Overall it is one of the strongest releases on Czech metal scene of last few years.