Czech & Slovak Dungeon Synth časť II. – Rozhovor s Budeč, Hnilomorna, Owlsilar Gate, Vojtěch Luksch, Filip Smrž, Škreter a Vyšehrad (2026)

Druhé pokračovanie článku Czech & Slovak Dungeon Synth prináša sériu rozhovor s interpretmi, ktorí participovali na kompiláciách mapujúcich aktuálnu československú dungeon synth scénu. Slovo dostali nie len hudobníci, ale aj umelci stojaci za vizuálom. Na štyri jednoduché otázky nám odpovedali siedmi oslovení.

Každý žáner nesie isté posolstvo/myšlienku nevynímajúc dungeon synth. Posledné roky zažíva práve tento žáner renesanciu. Čo pre Vás symbolizuje dungeon synth a aká bola Vaša cesta k tomuto žánru?

Budeč: Pro mě to je návrat do doby, kdy jsem hltal fantasy literaturu a hrál klasický dungeon crawl RPG jako Dungeon Master a podobně. Zároveň jsem vždycky měl blízko ke středověký muzice, ze který vlastně DS taky ne-li přímo vychází, tak z ní dost čerpá a tohle spojení bylo dost nasnadě.

K DS jsem se dostal skrze Vyšehrad, kdy neměl s kým hrát a na jednom ilegálním koncertě a následným mejdanu během covidu mi povídá, že bych měl založit projekt Budeč a budeme hrát spolu. A tak se i stalo!

Hnilomorna: Dungeon synth pro mě symbolizuje atmosféru starých, zřícených hradů, putování po lesích, starých hřbitovech a kobkách. Cesta k tomuto žánru pro mě asi začala kdysi u čtení fantasy knížek, hraní starých rpg počítačových her a poslouchání black metalu. Ani nevím kdy jsem se dozvěděl o tom že existuje žánr dungeon synth, ale tu hudbu (z black metalových inter a nějakých her) jsem měl rád už před tím, tím že jsem se dozvěděl o existenci žánru mi vlastně dalo možnost jak najít podobně znějící hudbu.

Škreter: Dungeon Synth pre mňa reprezentuje ochranný štít pred vonkajším pretechnizovaným a hyperglobalizovaným moderným svetom. Škreter sa snaží byť útočiskom, kde moderný svet nikdy neprišiel a kde stále existujú starí bohovia. Svetom, kde neexistujú sociálne médiá ani pretechnizovaná, neustále ironizujúca spoločnosť. Mojím úprimným želaním je, aby Dungeon Synth zostal pevne skrytý v undergrounde a nie aby sa z neho časom stal internetový mém, farebné vinylové platne a kalendáre, a úprimne dúfam, že táto „renesancia“ skončí čo najskôr.

K hudbe, ktorú dnes označujeme relatívne moderným termínom Dungeon Synth, som sa prvýkrát dostal cez black metal, či už cez klávesové intermezzá, alebo dvojicu eponymných Burzum albumov. Fascinovalo ma, ako je niekto schopný vytvoriť rovnaký druh atmosféry, na ktorý sú zvyčajne potrebné gitary, bicie a podobne, len pomocou syntetizátorov. Mám rád jednoduchú hudbu, kde nápady tvorcov prevyšujú ich technickú znalosť.

Vojtěch Luksch: V jednom článku v Headlineru, který se věnoval tématu dungeon synth, bylo zmíněno, že je to „Snění v pokojíčku“. Ve zkratce perfektní popis toho, co pro mě dungeon synth je. Žánr tak trochu pro podivíny, kteří rádi sní a žijí ve svých fiktivních světech v hlavě víc než v realitě.

Už od gymplu jsem sběratel a nadšenec do hudby a strašně rád objevuji nové žánry – především nejrůznější divnosti, takže byla asi jen otázka času, kdy narazím na dungeon synth. Poprvé jsem o něj zavadil někdy zkraje roku 2020, kdy jsem se začal vracet ke starým hrám z dětství. Poslouchal jsem ve velkým nejrůznější soundtracky ze starých RPGček, pařil zas Diablo a do toho poslouchal Burzum a Darkthrone. YT algoritmus se už pak postaral o to, že se mi tam začali objevovat první dungeon synth věci. Taky pro mě byl vcelku dost zásadní, pro hlubší pochopení žánru, rozhovor Dunkelbota a Mhora v pořadu Špína na rádiu Wave. Vlastně to přišlo přesně v dobu, kdy jsem něco jako „dungeon synth“ hledal.

Silg Bor (Owlsilar Gate): Cesta bola prirodzená a postupná – tento žáner zahŕňa celý reťazec tém a inšpirácií, ktoré boli vždy v nejakej miere súčasťou mojej osoby a jej vnútorného sveta.

Vyšehrad: Moje cesta k DS byla cesta hledače – Znal jsem nahrávky z 90 let, které dnešní fanouškovská základna považuje za kořeny žánru, který v té době ještě neměl označení, ani jiné žánrové definice. Formálně pro mě symbolizuje splynutí mnoha evropských okrajových hudebních subžánrů od Blackmetalu, přes berlínskou-školu ambientu, dark ambientu až k synťákové tvorbě, krautrocku, newage a technu – žánrů které mají jedno společné: stavý na evropském kulturním /hudebním a estetickém/ dědictví a jeho odrazu ve folkloru a folkloristice minulého století.

Filip Smrž: Renesanci ve smyslu znovuzrození asi ano. Ve smyslu nějakého rozvoje mi už tak nepřijde, poněvadž v tom nevidím žádný pořádný vývoj nebo posun. Takřka denně vyjde X nových DS alb, která všechny znějí téměř identicky, se zcela zaměnitelným zvukem a AI artem na obalu, tak to už pro mě osobně ztrácí kouzlo v podzemí ukrytého žánru, pro úzký okruh pábitelů, snílků a jeskynních tvorů. Čest vyjímkám! A přesto CZ/SK DS komunita je podle mě dost pestrá, nápaditá, stále příjemně komorní a plná zajímavejch lidí.

Vnímám to trochu jako zprofanování toho žánru, podobně jako například u Black Metalu – což je i ten výchozí bod, z kterého jsem se k Dungeonu dostal. Ono to asi čeká každou podzemní subkultůru a to zavdává ke vzniku dalších. No a je otázka, zda-li jsem se k těm žánrům právě nedostal i díky tomu zpopularizování. Takže nevnímám to jen jako negativní vývoj, je to přirozené a děje se to napříč veškerou lidskou tvořivostí, která na svém počátku tak úplně nestojí o záře reflektorů a titulní strany.

DS je pro mě takové milé, možná až infantilní fantazírování. Ideální k poslechu hezky vklídesu doma nebo na chatě. Nebo na Przibislawitz!!!

Ktoré kapely alebo projekty vás najviac ovplyvnili v začiatkoch a formovali váš štýl?

Budeč: Vyšehrad, Fief, soundtracky Matta Uelmena, Vox Vulgaris.

Hnilomorna: Z dungeon synthu asi hlavně Depressive Silence, Old Sorcery (coz byly asi první Dungeon synthy, které jsem poslouchal). Z ostatních žánrů to byl převážně metal – začal jsem u Blind Guardian, pak black metal (Mayhem, Stíny plamenů, Umbrtka) a nakonec jsem skončil u Dungeon synthu a Funeral doomu.

Vojtěch Luksch: Můj první dungeon synth vinyl byli Depressive Silence, tudíž u mě mají speciální místo, nicméně jsou to hlavně současné projekty z labelů Out of Season a Dungeon Deep Rec. Jmenovitě mě celkově nejvíc zasáhla deska Lost Songs of Distant Realms od Quest Mastera, která má naprosto úžasný RPG-videoherní vibe. Pak určitě musím zmínit dino-synthové album Slow and Heavy od Diplodocus nebo páté album od Fief. Taky nesmím zapomenout na super věci z labelu Sweet 8-Bitterness, který se věnuje převážně fůzi žánrů dungeon synth a chiptune, tzv. dungeon chip. No a nakonec přidám ještě skvělý comfy-synthový Covered Bridges, který jsem objevil minulý rok.

Silg Bor (Owlsilar Gate): Pri pohľade späť za zmienku z mojej strany stojí poľský projekt Nirnaeth a jeho album Haudh ‚en‘ Nirnaeth z roku 1997. Tento album má v mojom vnímaní naozaj silné postavenie – predstavuje pre mňa zhudobnený príbeh jesenného času, melanchólie, padajúcich listov a vône pôdy po daždi, skoré súmraky … vôbec magickú krásu jesenného obdobia reflektujúcu sa vnútorne do ľudskej duše. Napriek týmto slovám však tento projekt a ani iný nepredstavuje inšpiráciu pre moju tvorbu, zdrojom som si sám.

Vyšehrad: Mě ovlivnili vězeňské desky Varga Vikernesse – Burzum, a pak zvláštně obskurní devadesátkové projekty jako Valar, Strigor, Dark Ages, nebo Druadan Forest.

Škreter: Burzum a Old Tower

Ako sa váš hudobný/vizuálny prístup k dungeon synthu časom vyvíjal a čo považujete za svoju najvýraznejšiu inšpiráciu?

Hnilomorna: Ono asi v mým případě není úplně na místě mluvit o nějakém vývoji v čase, protože hudebně funguju docela krátce a teprve připravuju první nahrávku. Co se zdrojů inspirace týče, tak to budou spíš asi nějaké old school dungeon synthy a funeral doom – ve výsledku bych chtěl dělat hudbu, která bude fůzí právě těhle dvou žánrů.

Vojtěch Luksch: No jak už jsem nastínil, tak se samozřejmě snažím objevovat pořád nějaké nové odnože dungeon synthu a nové interprety. Různě se k tomu vracím a pořád se mě to drží, takže to je už dlouhý vztah a v tom čase se už trochu ztrácím. Určitě mne hodně ovlivnil a inspiroval svojí atmosférou i vizuálem. Mezi ty největší inspirace bude patřit již zmiňovaný Quest Master, případně ještě některé věci od Erang, ale je toho fakt spousty, co bych mohl jmenovat.

Silg Bor (Owlsilar Gate): Vyvíjal ako sa vyvíja postupne všetko – nemám potrebu to bližšie popisovať, veď hudba a aj vizuálna stránka sama hovorí.

Škreter: Škreter je viazaný na reálne miesta, ktoré už neexistujú. Zostali len v spomienkach. Inšpiráciou je nostalgia, príroda a pominuteľnosť.

Vyšehrad: Asi pocítění propojení žánrových škol a subžánrů a jejich rezoinování v evropské kulturní identitě, a uvědomnění si, že například i estetika světů JRR Tolkiena, je evropské kulturní dědictví minulosti.

Filip Smrž: No těch jmen je hromada, ale nezmínit Jaroslava Panušku by byl hřích. Váchal, Mézl, Renata Fučíková, Boris Jirků, Hugo Steiner – jeho ilustrace ke Golemovi od Meyrinka, nebo i Zdeněk Burian, Karel Zeman, Lada to jsou všechno tak úžasný věci.

Budeč: Rozhodně se z víc „reálného“ dostal k víc uměleckému, už to nejsou fotky krajiny a podobně, ale jsou to obrazy nebo kresby, zejména od Karla Brauna, nebo třeba pixelart. Ten vývoj byl spíš od toho dungeon folku právě k dungeon synthu a temnější elektronice. Je to i tím, že se člověk začal i víc zajímat o syntezátory, nějaký si koupil a začal ty věci vnímat neřeknu líp, ale rozhodně ve větší šíři.

Ktorá skupina z československej dungeon synth kompilácie I., II. na ktorej ste sa zúčastnili Vás najviac oslovila a prečo?

Budeč: Tohle není soutěž, všechny zastoupené projekty jsou naprosto super a ukazují na obrovskou kvalitu DS u nás!

Hnilomorna: Vyšehrad – Bílé Linky – je tam strašně moc takových překvapivých a strašně dobrých momentů

Vojtěch Luksch: Těžko vybrat jednu skupinu/projekt. Určitě tam patří Garadrak a Hrozidlo!, nejspíš kvůli tomu gaming-RPG-fantasy feelingu, který je tam místy dost výrazný a to mě baví. Stejně tak bych ale mohl zmínit oblíbený Vyšehrad, ostatně, kdo má rád Burzum, bude mezi jeho oblíbence patřit taky…

Silg Bor (Owlsilar Gate): Z jednotky sú to obe skladby projektu Mhor, z dvojky Timmi so skladbou Púpavy Už Odkvitli. A prečo? Slová by boli myslím zbytočné.

Škreter: Vyšehrad a Owlsilar Gate. Pretože zdieľame podobné hodnoty a prístup k tvorbe.

Vyšehrad: Tady je to těžké rozhodnout, protože oba díly kompilace jsou především dokladem o velmi organické a po všech směrech různorodé československé scéně. Ať se podívám na kterékoliv ze jmen, tak k němu mám positivní vztah a vazbu. Mezi mé nejoblíbenější zástupce na těchto kolekcích pak patří kolegové Škréter, Owlsilar Gate, Dunkelbot a Hnilomorna.

Filip Smrž: Já mám vážně hodně rád Budeč a ten jejich edukativní mediavelismus. Je to jedna z mála věcí, kterou jsem si schopný užít i při živém vystoupení. Vyšehrad je mi témata hodně blízko. Baví mě ta žánrová rozkročenost, kreativní přístup k hudbě, která na mě dokáže dýchnout a něco mi říct. Není to vágní tuctovost, je to Mytologie. Škreter a Owlsilar Gate jsou super. To je takové ten dřevní atmosférickej dungeon, takže srdíčko. Dunklebot je taky bombarďák co se toho nebojí, ten jeho našlapanej psilocybinovej přístup mě baví vážně moc.