Mímiho studňa III: Máj

S dalším měsícem přichází i další díl Mímiho studny, ve kterém shrnujeme, co jsme za uplynulý měsíc nejvíce poslouchali a četli. Tímto i vám přejeme příjemné počtení!


S.

 

Okrem toho, že sme sa spolu s N. KHB. celkom slušne rozobrali v polovici mesiaca a výdatne rozobrali všetko možné okolo black metalu musím konštatovať, že na hudbu mi zostávalo čoraz menej času. K júnu ohlasujem svoju neaktivitu na minimálne mesiac a zodpovednosť za chod Besu nechávam na pleciach celej redakcie, takže ak vám bude chýbať pravidelnosť článkov, tak to spokojne obúchajte o hlavu našim redaktorom.

 

Robert A. Segal: Stručný úvod do teórie mýtu (2017)

(kniha)

Kníh bolo za tento mesiac podstatne viac ako hudby, pripomeniem však len dve. Prvou je Stručný úvod do teórie mýtu z edície Religionistická knihovna od profesora Roberta A. Segala, vedúceho katedry religionistiky v Aberdeene. Ak máte záujem o mýty a ich výskum, toto je vynikajúci úvod pre vás aj s prehľadom zaujímavých autorov a koncepcii mýtov.

 

Daniel Frieberg: Návrat skutočnej pravice (2019)

(kniha)

Minulý rok vyšiel preklad tejto útlej príručky od zakladateľa Arktosu, vydavateľstva zameraného na metapolitiku a novú pravicu. Slovenská verzia je dostupná napríklad aj v českom kníhkupectve Sklenená louka. Ak vás nebavia populistické a prvoplánové myšlienky pseudopravicových a hlavnoprúdových strán, určite siahnite po vydaniach od Arktosu. Návrat skutočnej pravice je však len veľmi stručným začiatkom, ktorý vychádza z knihy Fayeho: Why we fight?

 

Forndom –  Faþir (2020)

(ambient/folk)

Na metal som až takú náladu tento mesiac nemal a počúval som zväčša (nazvime to) meditatívnu a oddychovú hudbu. Medzi topky patrí predovšetkým najnovší album od Forndom. Ambient/folk v jeho prevedení mám veľmi rád a v kombinácii s levanduľovým čajom vynikajúci recept na upokojenie mysle.

 

Lik – The Second Wind (2011)

(blackened rock)

Odkedy LIK oznámil nový album, musel som si niekoľkokrát pustiť poslednú vydanú záležitosť spred deviatich rokov The Second Wind. Špinavý švédsky rock s príchuťou black metalu a pochmúrnou, nostalgickou atmosférou mi vyhrával teda celkom často.

 

Armagedda – Svindeldjup Ättestup (2020)

(black metal)

Samozrejme sa našiel aj nejaký ten black metal v mojom zozname, ktorý som počúval za máj. Nemohol som odignorovať návrat Armageddy! Spolu s LIK jedna z najočakávanejších vecí prvého polroka! Dojmy z albumu zhrniem v recenzii, snáď niekedy v polovici júla, dovtedy sú toto moje posledné riadky priatelia.


B.

 

 

Bait – Revelation of the Pure (2020)

(post black metal/post hardcore/dark hardcore)

Čerstvá novinka z Nemecka, ktorá zatiaľ vyšla iba ako digitálne vydanie a na fyzické je nutné čakať do 5.6. Vydavateľstvo Les Acteurs de l’Ombre Productions je spravidla zárukou kvality a inak tomu nie je ani pri Bait. Po sklamaní, ktoré pre mňa predstavovalo tohoročné Regarde Les Hommes Tomber (prvýkrát ich album nevydávali Les Acteurs ale Season of Mist a hneď je to na nič) je Bait účinná náhrada. Temná atmosféra a rýchlosť black metalu sa strieda s pomalšou rytmikou hardcoru, čo vytvára sviežu kombináciu, ktorá veľmi baví počúvať. Nie je núdza ani o atmosférické intermezzá a náladotvorné pasáže. Nahrávka pre mňa ako ušitá a pre fanúšikov tejto kombinácie žánrov taktiež.

 

Odraza – Rzeczom (2020)

(black metal)

Poľská blackmetalová scéna je veľmi bohatá a klasici môžu menovať ich favoritov celé hodiny. Pre mňa, keď sa povie poľský black metal, tak okrem absolútne zjavnej zahmlenej voľby je prvá vec na mojej mysli práve Odraza. Ich debutový album z roku 2014 ma zaujal tým, že šlo o v podstate poľský Shining a aj keď by som to nemal oceniť, no v tom ako sa na Shining tá hudba ponášala to bolo priam originálne. Na tohtoročnej čerstvej novinke z tohto prúdu čiastočne upustili a hoci vplyv je stále cítiť, máme tu veľmi nápaditú originálnu formu nihilistického black metalu s miestami až grotesknými gitarovými linkami, zaujímavými textami, skvelou prácou s vokálmi a celkovo veľkou dávkou kreativity. Určite sa k tejto nahrávke dostanem aj v recenzii a rád by som sa s chlapmi aj porozprával.

 

Cairiss – Fall (2016, EP)

(atmospheric/post black metal/shoegaze)

Za 7 rokov svojej existencie bola táto britská banda schopná zo seba vylúdiť len tri piesne, ktoré sa nachádzajú na tomto 30 minútovom EP, čo je škoda. Cairiss majú veľmi svojský zvuk, ktorý sa prenáša z až rozprávkových nádychov, kde sú akustické nástroje doplnené zasnenými vokálmi speváčky do post blackových melancholických klepanín, do ktorých zas jej škreky sadajú ako uliate, len aby sa tempo znížilo opäť na polovicu a nálada sa upokojila. Je to veľmi melodické a nechýbajú ani gitarové sóla a myslím, že Cairiss svojou atmosférickosťou oslovia aj poslucháčov, ktorí shoegaze/post black veci veľmi nemusia. Ozaj vydarená kombinácia tvrdosti a nežnosti.


Mythago

 

 

ColdWorld – Melancholie2 (2008)

(depressive black metal)

ColdWorld jsem poprvé objevil skrze jejich desku Autumn a právě ta zapříčinila, že jsem o kapelu takřka ihned ztratil zájem. Na můj vkus to bylo celé až moc post a moderní. Uplynul ovšem nějaký čas, jméno ColdWorld se mi vykouřilo z paměti a náhodou se mi pod ruku dostala dlouhohrající prvotina Melancholie2. Post prvky se sice dají najít i zde, ale vkusně zapracované do jinak chladné a ponuré atmosféry s lo-fi zvukem a prodchnuté syntezátory alá Burzum. Prvotina tohoto německého jednočlenného uskupení je prostě silná s vlastní tváří a mně je jen líto, jakým směrem se dále rozhodl Georg Börner vydat.

 

Wardruna – Skald (2018)

(neofolk)

V době vydání posledního alba Wardruny jsem si jej pouze několikrát pustil, seznal jsem, že se mi líbí a objektivně jsem hodně podporoval, o co se na něm Einar Selvik pokoušel. Nicméně nedošlo k tomu, aby se mi v přehrávači začalo protáčet nějak pravidelně. Jednoduše jsem se do něj na první dobrou nebyl schopen pořádně ponořit. V posledním měsíci jsem se ale čím dál častěji přistihoval, že se k němu záměrně vracím a opravdu si ho užívám. Konečně jsem si našel cestu k tomu autentickému, až na dřeň osekanému instrumentálnímu i vokálnímu přístupu, kterým Skald oplývá. V porovnání s black metalem, ale v zásadě i jakýmkoli jiným žánrem, je totiž Skald obrovským uvolněním, které dává prostor i (a hlavně) posluchači – jako když se vymaníte z hluku velkoměsta a najednou se octnete v klidném objetí přírody. Ukázkovým příkladem je Sonatorrek – 15 minut dlouhá přezpívaná skaldská báseň, která na prostoru 25 slok vypráví příběh o smrti dvou synů básníka Egilla Skallagrímsona. Nástroje se žádného nedočkáte – celou skladbou vás bude doprovázet pouze Selvikův monotónní zpěv, který však dokáže neopakovatelně a silně zachytit utrpení otce, jenž přišel o oba své syny. Pokud je nějaké umění nesmrtelné, je to právě takováto hudba, která dokáže působit i napříč staletími.

 

David Eddings – Elénium (2017)

(kniha, fantasy)

Po dlouhé době jsem se zase pustil do nějakého rozsáhlého hrdinského fantasy a jsem opravdu rád, že volba padla právě na Eddingsovu klasiku Elénium, která za svým názvem skrývá vlastně tři knihy dávající dohromady celou ságu. Na více než 800 stránkách se tu rozehrává poutavý příběh stavějící na těch nejlepších aspektech epického fantasy bez toho, aby kdykoli sklouzl do stereotypu. Opravdu silnou stránkou jsou propracované charaktery postav, kdy dokážete sympatizovat i s těmi nejzápornějšími aktéry, a hlavně břitké dialogové výměny mezi nimi. Co ale nejvíce působí na mě je silně znatelná inspirace skutečnou historií a národy a civilizacemi, které byly nebo stále jsou její součástí. V tomto ohledu se pro mě Elénium staví na roveň Pána prstenů nebo Lesa mytág, neboť tak celý svět působí velmi přirozeně a skutečně a tu a tam přináší i podnětné myšlenky. Tak teď hurá na tři další pokračování shrnutá opět do jednoho svazku pojmenovaném Tamuli.


 

Author: Bes Webzine

5 thoughts on “Mímiho studňa III: Máj

  1. Tak teď mě zalila vlna nostalgie, Eddingsovo Elénium jsem zhltnul jedním dechem kdysi dávno, někdy v prváku na střední. Rozhodně dobrá volba, přestože je to nenáročná oddychová četba, vůbec to nebyl brak. Kromě příjemně sarkastických hlášek hlavního hrdiny si vzpomínám i na celou řadu chytrých odkazů a alegorií na současný reálný svět, které ale nebyly tak trapně očividné a zjevné, jako u Pratchetta. Hmm.. že bych si to po letech připomněl?

    1. Tak tak. Hodně se mi tam líbí vykreslení náboženství a vztahů mezi nimi – ať už z pohledu kléru, tak obyčejných lidí – a to jak se navzájem proplétají, ačkoli zastánci jednoho na první pohled úporně odmítají to druhé a naopak. Pokračování jsi taky četl? Zajímá mě, jestli čekat podobnou kvalitu nebo Tamuli trpí neduhem většiny pokračování.

      1. No, mě osobně Tamuli tehdy moc nebavilo, dočetl jsem ho, ale bez žádného velkého nadšení. Je ale možné, že bych se na to s odstupem díval jinak, co vím, tak ho spousta lidí hodnotí docela vysoko.

  2. Fayeho Why we fight vyšlo v češtině díky péče Delskeho Potápěče jako Proč bojujeme? A to dokonce i dříve než Aj verze knihy.

    1. Presne tak, DP robí v tomto veľmi záslužnú činnosť. Práve ich verziu Fayeho aj mám doma. Väčšinu týchto kníh objednávam z brnenskej Sklenenej louky.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.