Black metalovou formaci Minenwerfer pocházející navzdory svému německému názvu z USA ještě před rokem znal málokdo, avšak její poslední počin, album Alpenpässe, si získalo pozornost posluchačů z celého světa a i když už o něm na Besu bylo pár řádků napsáno (viz naše shrnutí toho nejlepšího za minulý rok), zaslouží si samostatnou recenzi.

Od hrůz první světové války už uplynulo více než sto let, pamětníci si své prožitky odnesli v zapomnění a nedá se ani říci, že by tento konflikt byl častým námětem novější umělecké tvorby, textů metalových skladeb nevyjímaje. Dvojčlenná americká black metalová skupina Minenwerfer (něm. Minomet) ze Sacramenta v Kalifornii, působící už od roku 2007, se však na ni zaměřovala už od počátku své existence. Zatímco raná tvorba se nese v duchu tvrdého, syrového, sypavého „war metalu“, už první pohled na obal loňské desky Alpenpässe prozrazuje, že tentokrát půjde o cosi jiného. Vrcholky hor tyčící se nad oblaky plynoucími nad mlžnými údolími, kontrastující se siluetou rakousko-uherského vojáka stojícího nad propastí, snad zahnaného nepřátelskou palbou na vrchol strmého srázu, mířícího puškou kamsi dolů do neznáma. Romantika a melancholie, dlouhé zasněné pohledy do krajiny, dech beroucí krása, ale i hrůza a šílenství, ohlušující výbuchy dělostřeleckých granátů, úlomky skal svištící vzduchem, zářivě bílý sníh potřísněný čerstvou krví…, taková byla rakousko-italská fronta v Dolomitech a přesně takové je i album Alpenpässe.

Začátek první skladby Die Blutharsh, nářek dlouhých teskných riffů podlazených kytar připomene Drudkh a pozvolna uvede posluchače do toho správného rozpoložení. Po chvíli se rozeznivší autentická nahrávka projevu arcivévody Karla, následníka habsburského trůnu, pořízená v únoru 1916, vyzdvihující odvahu vojáků bojujících na všech frontách i utrpení a oběti jejich blízkých doma v zázemí, znamenitě pomáhá budovat atmosféru již předtím navozenou kytarami. Po delší instrumentální předehře následují rychlejší pasáže s dominantními bicími, v mžiku protnuty vzdáleným štěkáním kulometů či úsečných rozkazů v němčině, aby vzápětí přešly do snové, melancholické polohy nesoucí se na progresivních kytarových sólech, chvílemi připomínajících předposlední Nokturnal Mortum. Za 17 minut své délky tento opus vystřídá a zopakuje ve svých pasážích těchto poloh hned několik, aniž by to působilo rušivě, vše dokonale navazuje a udržujíce celou dobu od začátku budovanou atmosféru tvoří takřka dokonalý, soudržný celek.

Následující Dragging the Dead Through Mountain Passes se nese v duchu zdrcujícího nástupu bicích a evokuje válečnou vřavu, agresivitu a běsnění, přičemž tento dojem udržuje celou dobu své délky, nepustí a nenechá vydechnout. Hudebně se jedná o syrový black metal s vokálem trochu připomínajícím Bathory z časů alba Blood Fire Death, případně starší tvorbu Minenwerferu předcházející tomuto albu.

Třetí výjev z italské fronty, píseň Cloaked in Silence začíná v podobném duchu jako předešlá, rychlé tempo udávané výhrůžnými údery bicích ale vzápětí začínají protínat chmurné riffy kytar a skladba se pozvolna začíná propadat do pomalejší, hutnější a mnohem tíživější atmosféry. V té se nese pachuť ztraceného boje, neodvratné porážky a totálního vyčerpání, která je opět vystřídána rychlejším a agresivnějším vzepětím posledních sil a vůlí pokračovat zuřivě v boji do posledního dechu. Konec se pak nese v duchu nezlomného odhodlání, vyjádřeného až takřka hymnickým, hlubokým epickým sborový zpěvem, doprovázejícím v pozadí dosavadní chraplavý vokál. Závěr skladby tak může leckomu připomenout naopak novější Bathory nebo trochu i Summoning.

Čtvrtá stopa, píseň Kaiserjägermarsch vychází ze stejnojmenného pochodu alpských myslivců z roku 1914, jehož historická nahrávka zde slouží i jako intro. Ponechán byl i původní text v němčině, díky čemuž je tak jedinou skladbou na albu, která není anglicky. Black metalová pasáž přejde zhruba v polovině z ničeho nic do kytarové vydrnkávačky podbarvené tklivým samplem, aby se opět rozjela, podbarvena epickým hlubokým vokálem a skončila až v progresivně post-blackmetalové poloze ne nepodobné třeba Sólstafir. Kaiserjägermarch podle mého soudu představuje vedle první skladby Die Blutharsch druhý vrchol celého alba. Pouze bych nedoporučil zaposlouchat se příliš do vokálů nebo si při poslechu dokonce číst text – výslovnost němčiny v podání Američanů je tragicky špatná.

Pozn.: Tento drobný nedostatek byl nedlouho po vydání alba vyřešen německým jednočlenným projektem Mavorim, působícím rovněž pod labelem Purity Through Fire – ten po vzájemné dohodě vzal původní instrumentální audio stopu a doplnil ji vlastním vokálem. Výsledek je naprosto fenomenální, zejména pak závěrečný čistý zpěv.

S pátou skladbou přichází vydechnutí, melancholické neofolkové intermezzo Tiroler Edelweiss. To svými tóny akustické kytary pohladí duši zmrzačenou hrůzami války a snad prohřeje i zmrzlé konečky prstů tak, jako oheň, okolo něhož posedávají unavení vojáci vzpomínající na padlé druhy a na domov. Edelweiss, česky protěž alpská, je vzácná květina rostoucí vysoko v horách, která je až do dnešních dnů symbolem alpských myslivců a horských jednotek vůbec.

Závěrečná píseň Withered Tombs nás zdánlivě vrhá bez milosti zpátky na bojiště doprostřed válečné vřavy, ostřejším tempem a mrazivým vokálem podobná druhé skladbě. Avšak text skladby odkazuje na mrtvé, kteří navždy sní svůj věčný sen pod kamennými závaly, v zasypaných odstřelených kavernách či zamrzlí v ledovcích.

Co říci závěrem? Asi jsem nečekal, že se jedno z mnoha pozapomenutých, méně známých bojišť Velké války, na kterém proti sobě mimo jiné stály stovky Čechů a Slováků na obou stranách fronty, stane námětem tematického koncepčního alba black metalové skupiny z Kalifornie. Stejně tak bych po poslechu předcházející tvorby Minenwerferu nehádal, že mají potenciál se takovým způsobem hudebně posunout a nahrát album kvalit, jakých Alpenpässe dosahuje. A už vůbec bych neřekl, že v mém osobním žebříčku nejlepších nahrávek vydaných v roce 2019 obsadí jednu z nejvyšších příček projekt z USA.

Abych řekl pravdu, deska Alpenpässe asi není v žádném ohledu úplně revoluční. Skladby či alba věnované událostem první světové války jsme zde již měli, metalové covery tradičních písní i vojenských pochodů jsme již také slyšeli a spousta zde přítomných prvků a hudebních postupů nezapře inspiraci v práci jiných umělců. Avšak jedná se o perfektně funkční celek vytvořený s vášní a citem pro detail, nekompromisně podřízený snaze vybudovat atmosféru přenášející posluchače na rakousko-italskou frontu první světové války, včetně autentických pocitů misantropie, klaustrofobie, běsu a šílenství, ale i hrdosti, melancholie a okouzlení. Alpenpässe pravděpodobně není album úplně pro každého, všechny své přednosti a kvality nevyjeví posluchači při prvním poslechu, odhaluje je postupně a nedává je zadarmo, ale o to trvalejší hodnotu představuje.

Hodnocení: 9/10

Napsal: Mstislav

English overview

Altough the Alpenpässe is probably not revolutionary in any aspect, it is definitely a solid conceptual album with heartrendering atmosphere, which takes listener to the Austro-Italian front of WW1. And all the war frenzy, madness and misanthropy surrounded by breathtaking mountain sceneries are coming to life before your eyes, after more than hundred years once again. From the musical point of view, we can hear a perfect combination of atmospheric guitar-driven instrumental parts, aggresive vocals and percussions and also dream-like melancholic passages. Minenwerfer – Alpenpässe is a surprise of the year 2019 for me, especially taking into account the fact that black metal from USA is not my area of interest. Highly recommended!