Vždycky mi vyhovovaly spontánní akce a tato byla prakticky ukázková. Hodí se k ní proto uvést okolnosti. Onoho říjnového pátku v roce 2014 jsme se s mužem nejprve vydali na koncert do Martina (Khors, SSOGE, Lunatic Gods). Půl dne jsme strávili na 450 km dlouhé cestě, koncert jsme si ale užili, ač SSOGE tehdy nebyli úplně ve formě, to si pamatujeme dodnes. Po skončení jsme nabrali do auta kamarády a vyrazili do Banské Bystrice. Cesta to už nebyla dlouhá vzdálenostně, ale časově ano. Než se projede zákrutami skrze Velkou Fatru, chvíli to zabere. 🙂 Do postele jsme se tak dostali někdy pozdě v noci a měli si ještě co vyprávět.

Plán na další den žádný stanovený nebyl, možná nějaké kopce okolo (nevěděli jsme, jak budeme po tom nabitém pátku vypadat). Stano si to přeložil po svém a tak jsme někdy dopoledne vyrazili autem na rozcestník Trangoška. Toto místo ostatně můžu jako výchozí doporučit, nachází se zde i bezplatné parkoviště.

 

Trangoška > Chata M. R. Štefánika (1740 m.n.m.)

Začali jsme ve výšce cca 1130 m.n.m. a vydali se po zelené na Chatu M. R. Štefánika nacházející se o 600 metrů výše. Na 3 kilometrech je to celkem slušné táhlé stoupání. O to zajímavější to začalo být zhruba v polovině, kde jsme narazili na hromadu dřeva pro chatu. Za každou kládu o hmotnosti cca 15 kilo se nosič může těšit na velmi chutný čaj. Pro netrénované jedince z ČR (rozumějte pro nás) to znamenalo časovou náročnost větší, než odhadují rozcestníky, a také pošťuchování, že ty časy na nich jsou uvedeny pro ZTP a že máme pohnout. 🙂

Nu nakonec to skončilo tak, že polovinu z toho největšího stoupání Stano, jakožto hrdý syn Nízkých Tater, odnesl dvě klády najednou. Kolemjdoucí se s ním fotili a dočkal se zasloužených ovací jak cestou, tak na chatě.

Zastavím se ale ještě u cesty na chatu.  Pro mě to byla první cesta do hor vyšších, než jsou nejvyšší vrcholy u nás. Z tohoto důvodu mě fascinovalo místo, které se nacházelo zhruba v nadmořské výšce Sněžky. U nás bych měla svět pod sebou, tady mě svíraly kopce ze všech stran a jejich vrcholy se tyčily ještě dobrých 400 výškových metrů nad námi (ten den je tedy halila mlha). To je prostě zajímavý pocit, který se špatně popisuje, ale doporučuji se tam takhle pozastavit všem, kteří do té doby nenavštívili vyšší hory než ty u nás.

Chata M. R. Štefánika > Krúpove s. > Ďumbier (2048 m.n.m.)

Na chatě jsme se zastavili. Kromě výhledů jsme si užili i výbornou kapustnicu, po které se nám šlapalo o poznání lépe. Další 3 kilometry nás čekalo prakticky jen poloviční stoupání, první část trasy se táhla jen do mírného kopce. Od Krupoveho sedla na Ďumbier vede cesta o chlup strmější.

Cestou od sedla na Ďumbier jsme viděli jen na několik málo desítek metrů. To se nezměnilo ani na vrcholu. Zdrželi jsme se tam tedy jen na krátkou svačinu, vrátili se na Krúpove sedlo a pokračovali na Chopok.

Ďumbier > Krúpove s. > Konské > Chopok (2024 m.n.m.)

Cosi jsme naklesali, nastoupali, znovu naklesali a znovu nastoupali. V jednom sedle cestou se mlha valila přes hřeben a zdálo se nepravděpodobné, že zažijeme lepší podmínky pro výhled. Mlha však záhy začala sestupovat do údolí a nám se otevíral stále širší výhled na okolí, a to ještě před výstupem na vrchol Konské. Počasí se tady mění opravdu rychle a my tak najednou měli hory všude okolo a jasně modrou oblohu k tomu

Přidali jsme proto do kroku, neboť jsme si nechtěli nechat ujít výhled z vrcholu. Jak jsme se dozvěděli od Stana, Chopok se prý většinu času schovává v mlze, takže jsme jednou měli štěstí. 🙂 Výhledu se nám dostalo prvotřídního. Lepší odměnu si za ten výšlap neumím představit.

Chopok > Kosodrevina > Srdiečko

Vzhledem k našemu ZTP tempu jsme se dolů vydali po žluté, před čímž jsme byli celou cestu varování. Oprávněně, ten sestup je totiž velmi strmý a vede po kamenité cestě, kde je potřeba dávat pod nohy dobrý pozor. Ničím nestažená a na tohle nezvyklá kolena hrozila už v polovině celého klesání, že vypoví službu. Bez přehánění.  To nejhorší jsme ale měli před sebou. Stmívalo se rychle a kvůli absenci čelovky (počítalo se s tím, že to stihneme za světla) jsme se rozhodli zkrátit si cestu po sjezdovce (= 200 výškových metrů na půl kilometru vzdálenostním). Poslední kilometr k autu nás hodili dobří lidé, se kterými jsme sdíleli celou cestu dolů od Chopku, a patří jim za to velký dík! Ušetřili nám sice jen kousek, ale ten večer to byl opravdu citelný kousek.

A abych ty okolnosti, kterými jsem začala, dotáhla do konce, musím dodat, že ten sestup se do rána v nohách dost rozležel. Vstali jsme a nemohli pořádně chodit, ztuhlé svaly odmítaly poslouchat, po schodech jsme skoro skákali snožmo. 😀 Stano musel ráno do práce, ač byla neděle, a nás zase čekala přes 550 km dlouhá cesta domů. Jak jsme ale jeli přes Beskydy, nedalo nám to, vyjeli jsme si ještě k Pustevnám podívat se na Radegasta a zcela neplánovaně jsme se pak odtamtud vydali i na vrchol Radhoště. Těch 10 kilometrů po rovině byla po předchozím dni taková zajímavá rozcvička na rozhýbání. 🙂

 

Trasa

Trangoška > Chata M. R. Štefánika > Krúpove s. > Ďumbier > Demanovské s. > Konské > Chopok > Kosodrevina > Srdiečko

Vzdálenost: cca 15 km
Stoupání: cca 1510 m
Okruh: ano

 

Napsala: Veleslava